Podle dostupných statistik dnes zánět močového měchýře alespoň jednou za život potká každou druhou ženu. Každá pátá přitom tímto onemocněním trpí opakovaně. Stejně tak bylo doloženo, že v případě žen je zánět močového měchýře druhým nejčastějším důvodem pracovní absence. Oproti tomu muže postihuje zhruba osmkrát méně.
Hlavní důvod, proč toto onemocnění ve vyšší míře postihuje právě ženy přitom spočívá v odlišné anatomické stavbě ženského těla. Jde zde o to, že močová trubice, jakož i samotná sliznice močového měchýře, se u žen nachází blíže konečníku, což výrazně usnadňuje možnou bakteriální infekci. Lidově řečeno po mužském těle musí bakterie urazit mnohem delší cestu, a proto nakonec k infikaci často ani nedojde. Vlastní rozvoj onemocnění pak nejčastěji bývá spojen s se situacemi, kdy dochází ke snižování imunity organismu, a to především spolu se změnami prokrvení sliznice.
Pokud dochází k zánětům močového měchýře u mužů, jde často novorozenců, jež mají některou z vrozených vad močových cest, či u mužů trpících problémy s předkožkou. Stejně tak ale nacházíme zvýšený počet nemocných v kategorii mužů po šedesátce, u nichž se objevují problémy s prostatou.
Co se týče nejohroženějších skupin žen, spadají sem zejména sexuálně aktivní ženy reprodukčním věku, u nichž je prvotním problémem typicky snížení obranyschopnosti sliznice spojené s opakujícím se mechanickým drážděním během pohlavního styku. Nebezpečí onemocnění může zvýšit časté střídání partnerů, ale samozřejmě také přetrvávající nedostatečná intimní hygiena. Na tomto místě je však třeba zároveň zdůraznit, že pokud dojde k opakovaným zánětům močového měchýře, není možné jednoduše vinit pohlavní život.
Druhou skupinou, u níž je často pozorován výskyt zánětu močového měchýře, jsou potom ženy těhotné. Za hlavní rizikový faktor zde můžeme považovat především postupně se zvyšující obsah cukrů v oblasti sliznic močového měchýře. Právě takové prostředí totiž značně přeje dalšímu množení bakterií.
Zánět močového měchýře se však zhusta objevuje rovněž u žen, které prodělaly menopauzu. Tentokrát je průchod bakterií usnadněn ztenčenou vrstvou sekreoticky aktivních buněk, která vzniká v důsledku celkového ztenčení poševních sliznic, stejně jako sliznic samotných močových cest.
Obecně pak je možné říci, že se zánětem močového měchýře se potýkají ženy, u nichž z nějakého důvodu došlo ke zhoršení obranyschopnosti močových cest, případně které postihlo některé z přidružených onemocnění, jež následně umožňuje snazší šíření bakterií. Sem pak počítáme zejména obtíže gynekologického charakteru, jako jsou chronické záněty vaječníků či čípku, ale stejně tak například i vrozené vady typu zúžení močové trubice. Ve vyšší míře jsou zánětem močového měchýře ohroženy také ženy, které za sebou mají onkologickou léčbu či ozáření malé pánve.
Ani tato charakteristika rizikových kategorií však nemusí být pravidlem. Podle slov lékařů se totiž nakonec překvapivě možná nejčastěji zánět močového měchýře objevuje u žen, jejichž močové cesty se nevyznačují žádnými závažnějšími změnami, a které stejně tak pečlivě dbají na osobní hygienu.
Problémem zde je to, že kromě nepříjemného vlivu na osobní život chronické záněty močového měchýře často vedou k ještě závažnějším zdravotním problémům. Pokud se tak například zánět úplně nedoléčí, může snadno postoupit až k horním močovým cestám, přičemž dlouhotrvající záněty ledvin v mnoha případech končí jejich částečným až úplným selháním.
Nejnovější komentáře