Ještě pro generaci našich rodičů nebyla ničím výjimečná situace, kdy nález žaludečních vředů vposledku mohl skončit smrtí. Před čtvrt stoletím totiž klíčové součásti jejich léčby představovalo naordinování důsledného polehávání a léků s z dnešního hlediska poměrně podezřelým účinkem. Především však operace následující po nečekaných krváceních s sebou často nesly komplikace, jež se nakonec ukázaly být smrtelné.
Oproti tomu dnes lze zodpovědně říci, že lékařská věda od těchto let ve výzkumu příčin žaludečních vředů udělala mocný skok kupředu. Dnes totiž nejsou ničím neznámým, a navíc disponujeme přípravky, které je dokáží vyléčit, a to aniž by vůbec chirurg musel vytáhnout svůj skalpel.
Žaludeční vředy nejsou výsledkem působení jediné příčiny. V podstatě je možné říci, že výskyt žaludečních vředů lze očekávat v situaci, kdy faktory vedoucí k narušení sliznice trávícího traktu působí natolik intenzivně, že se tak začíná dít na úkor prostředků, jimiž se náš trávící trakt podobným výpadům brání.
Konkrétně se tak obvykle nejčastěji hovoří o kyselině chlorovodíkové, jež je běžně přítomná v lidských žaludcích, stejně jako o pepsinu, což je trávící enzym, který najdeme kromě žaludku člověka i u vetší části ostatních obratlovců. Pomyslným třetím vrcholem agresivního trojúhelníku původců žaludečního vředu je potom bakterie nesoucí jméno helicobacter pylori. Ta je uzpůsobena životu i ve velice náročných podmínkách, kde úspěšně zabraňuje hojivým procesům.
Nejde však jen o působení kyseliny chlorovodíkové či těchto mikroorganismů. Svůj význam pro tvorbu žaludečních vředů totiž mají také poruchy prokrvení sliznice či pohybů střev, stejně jako nežádoucí posun již částečně natrávené potravy z dvanáctníku zpět do žaludku.
Výsledkem kombinace těchto faktorů pak může být narušení přirozené regenerační funkce svrchní části sliznice, která se přestává dostatečně prokrvovat. Hleny přítomné v žaludku nezvládají čelit popsanému působení.
Přirozenou rovnováhu sil v našem žaludku však samozřejmě narušuje také množství aktivit spjatých s životním stylem, za něž by nás většina lékařů nejspíše nepochválila tak jako tak. Jednak samozřejmě může jít o zálibu v nezdravém, mastném a pikantním, jídle, či dlouhodobější nepravidelný příjem potravy. Zvláštnímu riziku se potom bez většího překvapení vystavují také kuřáci, či náruživí pijáci černé kávy či něčeho ostřejšího.
Kromě toho bohužel řada zaznamenaných případů žaludečních vředů začíná dlouhodobějším užívání některých léků. Patří sem především některé řady přípravků fungujících na bázi kortikoidů, ale stejně tak může jít také o léky proti bolesti či některá antirevmatika.
Pochopitelně nikdy nejde úplně o otázku toho, co člověk jí, pije, kouří nebo léků, jež užívá. Nezpochybnitelnou roli v možném propuknutí nemoci totiž sehrávají také vrozené genetické dispozice, a nakonec také samotné životní tempo. Po léta je známo, že na žaludeční vředy si postupně zadělává každý, kdo je nucen dlouhodobě fungovat ve stresujícím prostředí.
Bez zajímavosti není ani skutečnost, že k výše zmíněné zvýšené produkci kyseliny chlorovodíkové může dojít i následkem prodělání některých vážnějších zranění, a například také v případě rozsáhlejších popálenin. Na tvorbě žaludečních vředů tak mohou mít podíl i tyto traumatické situace.
Nejnovější komentáře