Touretteův syndrom se v myslích mnoha lidí, kteří se s ním setkali především při četbě životopisů význačných historických osob typu Charlese Dickense či Wolfganga Amadea Mozarta, vyznačuje především hned několika variantami nepříjemných tiků, které často mohou mít vliv na to, jakým způsobem danou osobu vnímá jeho okolí. Touretteův syndrom je však naneštěstí zároveň nemocí, která se zhusta vyskytuje v kombinaci s celou řadou možných přidružených chorob či obtíží. Podívejme se proto nyní alespoň na ty nejčastější a nejzávažnější z nich.
Obecně přitom v případě rozšířených komplikací Touretteova syndromu platí, že teprve právě tehdy, kdy se dostaví některá z nich začne pacient jeho celkový zdravotní stav skutečně omezovat – mnozí lékaři proto u této nemoci často dodávají, že zmíněné a tolik obávané tiky nakonec nepředstavují tu nejnepříjemnější součást celého onemocnění Touretteovým syndromem – přidružené poruchy lze totiž nezřídka označit za kořen mnoha větších nepříjemností, než těch, které přináší právě tiky.
Zároveň bychom zde měli dodat, že jde zpravidla o obtíže, které výrazněji ovlivňují především celkové duševní rozpoložení člověka, jeho chování mezi lidmi, ale stejně tak mohou negativně ovlivňovat školní výkony nemocného. Samozřejmě automaticky nejde o dostatečný důvod k panice: nikdy se tyto poruchy neobjevují u jednoho člověka najednou, a stejně tak jejich intenzita značně kolísá – vývoj každého případu je individuální, a proto není hned třeba myslet na nejhorší.
Co se týče zmíněných komplikací, které mají vliv na školní výsledky nemocných, je možné říci, že u mladších pacientů se velice často následkem rozvoje příznaků tohoto onemocnění vyskytují různé varianty tzv. specifických poruch učení. Sem řadíme například notoricky známou dyslexii či dysgrafii, tedy poruchu čtení resp. poruchu psaní,ale stejně tak i tzv. dyskalkulii, která nemocnému ztěžuje jeho počty.
Druhou závažnou skupinou rozšířených komplikací Touretteova syndromu je potom tzv. Obsendantně-kompulzivní porucha (zkráceně označovaná jako OCD), jejíž výskyt lze zaznamenat v průměru asi u padesáti procent všech případů výskytu tohoto onemocnění. Jejími hlavními průvodními znaky jsou nepřekvapivě obsese, tedy vtíravé myšlenky (různé nepřiměřené zájmy o výkon každodenních činností či ničím nepodložené obavy), spolu s kompulzemi, kterýmžto termínem se obecně označuje nutkavé jednání. Společně kombinace obou těchto aktivit ústí v dodržování bizarních a často velice složitých rituálů. Obsendantně-kompulzivní porucha se typicky objevuje až po uplynutí několika let od chvíle kdy přichází tiky, a svého vrcholu dosahuje zpravidla v době pozdního dospívání.
Ještě o něco častější než právě popsaná OCD se u nemocných trpících Touretteovým syndromem objevují poruchy pozornosti v kombinaci s hyperaktivitou, s nimiž se lze rovněž setkat pod zkratkou ADHD. Tyto poruchy dokonce postihují až kolem šedesáti procent nemocných. Osoby které postihla ADHD se zpravidla vyznačují zhoršenými možnostmi soustředění, zhoršenou pamětí či neschopností koncentrace na svěřené úkoly. Ale stejně tak i zvýšenou impulzivností, která se projevuje jak silnou netrpělivostí či skákáním do řeči, které samozřejmě souvisí i s onou hyperaktivitou, k níž odkazuje neschopnost vydržet v klidu či například příliš hlasitý projev či neustávající hovor. ADHD se mnohdy objevuje již v průběhu třetího roku věku, a proto ve většině případů předchází vzniku tiků.
Kolem dvaceti procent osob s diagnózou Touretteova syndromu pak má sklony k sebepoškozování, které se mohou projevovat mnoha odlišnými způsoby. Časté jsou zde například případy opakovaných úderů hlavou o zdi, kousání jazyka či bodání ostrými předměty do těla. Snad zde ani nemusíme dodávat, že takové situace nezřídka mohou skončit vážným poraněním.
Nejnovější komentáře