Touretteův syndrom se bohužel i dnes řadí mezi chronická onemocnění, která ani za pomoci moderní medicíny není možné úplně vyléčit. Postiženým a jejich okolí tak nezbývá nic jiného, než pokusit se alespoň odvracet příznaky této choroby, a to především v podobě zmírňování nepříjemných tiků, stejně jako obtíží spojených s nemocemi, jež výskyt Touretteova syndromu často doprovází.
Dobrou zprávou však zde může být fakt, že ve většině sledovaných případů lidé trpící touto nemocí i přes některé potíže nakonec nepotřebují podstoupit žádnou speciální léčbu ani zvláštní péči, která by mohla představovat zátěž pro jejich blízké. Jednoduše mohou vést stejný život jako jejich „zdraví“ spoluobčané.
I v případě Touretteova syndromu je naprosto klíčovým předpokladem úspěšné léčby včasná diagnóza tohoto onemocnění. Zde bychom přitom měli zdůraznit, že Touretteův syndrom může naprosto bezpečně rozeznat jedině dětský neurolog s dostatečnými zkušenostmi, případně ale také psychiatr. Vždy jsou přitom ke správné diagnóze této nemoci nezbytné jako provedení pečlivého klinického vyšetření, tak samozřejmě také seznámení lékaře se všemi okolnostmi známými pacientovým blízkým.
Obecně přitom můžeme říci, že hlavními dvěma okolnostmi, bez jejichž bezpečného prokázání nelze jednoznačně stanovit diagnózu Touretteova syndromu přítomnost tiků v průběhu období dlouhého alespoň dvanáct měsíců, přičemž by mělo platit, že tyto tiky se poprvé objevily dříve, než nemocný dovršil osmnáct let. Spolu s tím je třeba dodat, že pokud jde o vlastní podobu tiků, obvykle se postupně objeví hned několik tiků pohybového rázu, a spolu s nimi také alespoň jeden zvukový tik. Není však nezbytné, aby se tyto příznaky objevily zároveň! K výskytu Touretteova syndromu navíc odkazuje i situace, kdy je možné dané tiky na přechodnou dobu zvládnout.
Ačkoliv se to na první pohled možná může zdát podivné, důležitou součástí boje s touto nemocí by mělo být i podrobné seznámení nemocného s touto chorobou, jejími příčinami i projevy – je-li nemocnému srozumitelné, co se s jeho tělem děje, projeví se tato informovanost ve formě určitého léčebného efektu. Pokoušet se proto například před malými dětmi tajit zdroj jejich obtíží nemá žádný pozitivní význam: nemocný by naopak postupně neměl pociťovat za vysvětlení své nemoci za nic exotického či snad potupného.
Druhou důležitou součástí zvládnutí této nemoci je potom stanovení srozumitelného režimu v prostředí, v němž se nemocný každodenně pohybuje. V případě školáků či studentů je tak naprosto nezbytné zavedení zohlednění specifických výukových potřeb nemocného, které dnes již nepředstavují závažnější problém. Spolu s tím je třeba snažit se předejít situacím, v nichž by nemocný mohl být vystaven nepříjemným stresovým situacím.
Dlouhodobé zkušenosti navíc prokazují, že velice příznivý vliv na obtíže spojené s Touretteovým syndromem mají i koníčky jimž se nemocný věnuje – bylo přesvědčivě doloženo, že během aktivit jež nemocného baví dochází k ústupu mnohých problémů spojených s touto chorobou. Samozřejmostí by měla být rovněž psychoterapie či obecně pomoc psychologa, právě za ni totiž mnozí nemocní vděčí úlevě od mnoha k Touretteově syndromu přidružených obtíží.
Léčbu Touretteova syndromu samozřejmě často provází i podávání medikamentů. Obvykle se však k tomuto kroku přistupuje až tehdy, neukáží-li se jiné možnosti léčby jako dostatečně účinné. Tyto látky zpravidla fungují na principu ovlivňování přenosu nervových signálů v mozku, kdy takto zprostředkovaně dochází k tlumení tiků. Zde však musíme zdůraznit, že se obvykle neusiluje o jejich naprosté vymizení, ale jen potlačení na udržitelnou úroveň.
Druhou možnost potom představuje podávání injekcí botulotoxinu do svalů. Tato varianta přitom nachází své uplatnění zejména u dospělých pacientů, a to především u těch, jež dlouhodobě trápí několik druhů tiků na jednom místě. Účinek tohoto způsobu léčby je pouze dočasný, a proto je nutné injekce každého čtvrt roku opakovat.
Nejnovější komentáře