Roztroušenou sklerózu medicína dodnes vyléčit neumí. A není ani příliš pravděpodobné, že by se univerzální léčebný postup podařilo vyvinout, dokud nebude plně odhalena základní příčina tohoto onemocnění. Prostředky uplatňované v boji s touto zákeřnou chorobou se proto soustředí v zásadě pouze na odstranění či spíše zmírnění vyskytujících příznaků. Bohužel však ani tato forma léčby dnes v České republice není dostupná úplně každému, kdo by ji potřeboval. Léky, které mohou u nemocných zhruba o deset až dvacet let posunout hranici nadcházející invalidity se tak dostanou jen asi ke třem z pěti pacientů, jimž by mohly prospět.
Hlavním výsledkem existujících forem léčby roztroušené sklerózy je z dlouhodobějšího hlediska udržení životního stylu, který by se co možná nejvíce blížil stavu před propuknutím nemoci. Jednak je tedy vedena snahou o snížení intenzity nežádoucích projevů onemocnění, ale také předcházení dalším atakům onemocnění, jakož i celkové zpomalení jeho postupu.
Co se týče potlačování vlastních symptomů onemocnění, nachází zde uplatnění celá řada skupin léků, jejichž účinnost spočívá v ovlivnění odlišných kategorií projevů sklerózy. Může jít o antibiotika či antivirové preparáty, které umožňují léčit konkrétní infekce. Nadměrné napětí svalů, tzv. spasticita pak může být s úspěchem ovlivněna léky působícími na centrální úrovni. V závislosti na jejím druhu a původu bývají předepisovány různé druh léků proti bolesti. Dále léky upravující špatnou funkci močové soustavy. Vzhledem k tomu, že v průměru až u poloviny pacientů s roztroušenou sklerózou bývá diagnostikována deprese, spadají do této kategorie rovněž antidepresiva. Vhodné jsou v mnoha případech také návštěvy fyzioterapeuta, jež může pomoci nejen u zmíněné spasticity, ale stejně tak i v případě bolestivosti.
Pokud jde o dostupné možnosti léčby akutního ataku roztroušené sklerózy, zde je jejím základem podávání kortikoidů, tedy hormonů tvořených v kůře nadledvinek. Jejich účinek přitom spočívá zejména ve zmírnění zánětů, čím výrazně zkracují délku jednotlivých relapsů. Zde je však nutno dodat, že v žádném případě nejde o prostředek, který by mohl zabránit samotnému ataku nemoci, ani v delším časovém horizontu ovlivnit její celkový průběh: vždy jde pouze o řešení akutního problému.
Určitou komplikaci v případě podávání kortikoidů však představuje skutečnost, že jejich aplikace s sebou může nést množství vedlejších účinků, na něž je třeba před začátkem léčby pamatovat. Pacient by proto měl přejít na stravu se sníženým obsahem cukrů, kromě toho by měl mít zajištěn dostatečný přísun vápníku, draslíku, vitamínu D, ale i některých dalších látek.
K omezení celkového výskytu ataků roztroušené sklerózy také slouží tzv. léky první volby (s nimiž se také můžeme setkat pod zkratkou DMD). Tyto přípravky tak již na rozdíl od kortikoidů u mnoha pacientů na vývoj nemoci vliv mají, kromě počtu relapsů také dokáží pozitivně ovlivnit jejich intenzitu.
Ani léky první volby však není možné považovat za samospasitelné. Je vhodné s jejich podáváním začít co nejdříve po určení přesné diagnózy, jedině tak lze totiž snížit riziko trvalého poškození centrální nervové soustavy. Pokud se k DMD uchýlíme až poté, co k němu došlo, a kdy se tedy onemocnění nachází ve své rozvinuté fázi, nebude už jejich účinek příliš výrazný. Toto pravidlo se však nevztahuje na situaci pacientů, u nichž dochází ke skutečně častým relapsům – léky první volby pak mohou pomoci i nadále.
Nejnovější komentáře