Inkubační doba se v případě nakažení planými neštovicemi pohybuje typicky mezi čtrnácti až šestnácti dny. Varicella zoster,virus zodpovědný za propuknutí nemoci, přitom do lidského těla zpravidla doputuje skrze horní cesty dýchací, přesněji jak jejich lymfatickou tkáň, tak i vlastní sliznici.
Onemocnění ve své inkubační fázi se pak obvykle nese ve znamení nepřítomnosti jakýchkoliv varujících signálů. Ty následně představují až příznaky, které není možné na první pohled spojit právě s příchodem planých neštovic. Nemocný si tak například může naměřit zvýšenou teplotu, trpí záchvaty zimnice, mohou se však objevit také žaludeční problémy či průjmy.
Jedněmi z prvních skutečně specifických příznaků neštovic pak bývají pocity nepříjemného svědění a podráždění kůže, která rovněž začíná být bolestivá. Právě v takto postižených místech potom se potom objevují první charakteristické puchýře.
Několik dní předtím, než skutečně dojde k tvorbě počátečních neštoviček se problémy se zvýšenou teplotou stupňují. Dochází tak obvykle k vysokým horečkám, jež doprovází intenzivní bolesti hlavy.
Zde je nezbytné zdůraznit, že právě toto období nemoci se ukazuje jako mimořádně zrádné z hlediska jejího možného dalšího šíření. Vzhledem k tomu, že se virus šíří nejenom tělesným kontaktem zdravého člověka s nemocným, ale také kapénkovou cestou, je vhodné, aby se pacient v této fází pokud možno vyhnul stykům s dalšími osobami, a to i přesto, že na sobě dosud nepozoruje známky plného rozvinutí choroby.
K němu odkazují až typické pupeny, které označujeme jako tzv. neštovičky. Důležité je mimo jiné i to, že jejich tvorba a šíření má postupný charakter – nedělejte si proto naděje, že jejich shluky, které se objeví jako první, zůstanou i posledními.
Stejně tak je proměnlivý i jejich výsledný počet. Uvádět zde průměrné hodnoty tak nemá valného smyslu. Zatímco někteří postižení si „vystačí“ třeba s několika desítkami, ve výjimečných případech se neštoviček může vyrojit klidně i tisícovka. Přesto je skutečně jen velice přibližně očekávat jejich výskyt v řádu stovek.
Přesněji na druhou stranu můžeme popsat alespoň směr jejich šíření. Nejčastěji se tak první puchýře objevují takříkajíc ve vlasech, odkud postupují směrem do obličeje a dále postihují samotné tělo, jakož i končetiny. Dodejme však, že neštovičky se vyskytují i na sliznicích horních dýchacích cest, ale například i v konečníku či pochvě.
Neštovičky nejprve přichází v podobě makulí, malých zarudlých skvrn. Makule následně začínají růst, až se z nich postupně stanou regulérní pupeny, které nemocného silně svědí. Tehdy hovoříme o papulích. Jejich vrcholky se následně naplní průhlednou tekutinou, jež postupně začíná přeměňovat ve hnis. Posléze puchýře praskají, brzy na to však osychají, a jejich povrch pak pokrývá drobná krusta, která se nejčastěji po týdnu až dvou samovolně odstraní.
Tento postup příznaků je přitom nezbytné dobře znát. Teprve od chvíle, kdy na veškerých (!) puchýřích nacházíme tyto krusty totiž nemocný přestává být akutní hrozbou pro ty osoby ve svém okolí, jež dosud plané neštovice samy neprodělaly.
Popsané příznaky akutní fáze trvají v průměru mezi čtyřmi dny až týden. Co se týče samotné vyrážky, je možné očekávat, že postupně zmizí zhruba do tří týdnů.
Nejnovější komentáře