Atlas nemocí.cz

Hlavní příznak panické poruchy je sice poměrně dobře znám, ale přesto obvykle nejprve zůstává nerozpoznaný. Silné záchvaty úporné úzkosti totiž přichází natolik nečekaně a takovou intenzitou, že člověka, kterého právě postihly, ani v nejmenším nenapadne, že by mohlo jít o něco jiného než  infarkt či jednoduše příchod smrti. Závratě, bolesti na hrudi či nesnesitelná dušnost však v tomto případě  neznačí obtíže, které by bylo možné odhalit na EKG vyšetření. Po nezbytném uklidnění v této krizové situaci tak zpravidla můžeme zamířit rovnou domů. Určitě však nejde o dostatečné důvody pro to, abychom možnost těchto záchvatů mohli brát na lehkou váhu. Svědčit o tom může například skutečnost, že i ti, kdo panickou epizodu na vlastní kůži zažili již několikrát, mají i při další atace obavy z infarktu – žádnou výjimkou tak nejsou situace, kdy nemocni absolvují tato vyšetření třeba desetkrát.

Pro panickou poruchu jsou tedy charakteristické situace, během nichž bez viditelné příčiny dochází u postiženého dochází ke vzniku intenzivních pocitů úzkosti, často přecházející až k silnému strachu. Typickou reakcí zde pak bývá snaha o okamžitý útěk z dané situace, což následně vede k pochopitelným pozdějším pokusům stranit se míst a činností, které tyto úzkosti v minulosti navodily.

Kromě popsaných pocitů úzkosti a strachu se objevují také problémy se sebekontrolou – máme obavy že omdlíme, propadneme šílenství či že právě umíráme.  Přichází podezření, že jsme onemocněli některou nebezpečnou chorobou, není přitom příliš určující, zda je domnělé onemocnění fyzického či psychického rázu.

Nedílnou součástí popsaných obtíží panického záchvatu však bývá rovněž celá řada tělesných příznaků. Patří sem například pocity napětí ve svalech, zrychlené dýchání, závratě, mžitky před očima, roztřesenost, bolesti hlavy, zad či páteře. Dále silné zrychlení srdečního tepu, píchání u srdce, svírání v oblasti hrudníku, nadměrné pocení, mravenčení rukou i nohou, sevření hrdla, či nutkání na zvracení.

Ačkoliv to nemusí být vyloženou podmínkou, zpravidla se celá epizoda panického záchvatu odehrává v časovém rozmezí pěti minut až půlhodiny, v některých případech ale i déle. Bezprostředně po odeznění záchvatu se pak postižený často třese, cítí se naprosto vysílený a zároveň nepříjemně napjatý. Stejně tak je ale možné, že se po odeznění panického záchvatu naopak bude cítit uvolněný.

U velké části zaznamenaných případů pozorujeme jev, kdy v průběhu panického záchvatu postižený jednoduše zamění jeho příznaky s akutním onemocněním srdce či jinou nemocí podobné závažnosti. Není se nakonec příliš čemu divit, pečivě zmapované má příznaky toho či onoho onemocnění jen málokdo z nás, a střízlivému hodnocení situace samozřejmě především nepřeje intenzita akutních příznaků spolu s všeprostupující úzkostí.

Určitým vodítkem umožňujícím rozlišení možného srdečního onemocnění a akutního panického záchvatu je především samotný průběh a sled příznaků, které mohou mít společné. Zatímco tak v případě srdečního onemocnění bolesti hrudi, bušení srdce či slabost pociťujeme tím silněji, čím větší právě vyvíjíme tělesnou aktivitu a naopak k jejich ústupu dochází spolu s odpočinkem, u panického záchvatu je tomu jinak. Zde se totiž příchod nepříjemných příznaků přímo nesouvisí s tělesnou námahou, ale stejně dobře se mohou objevit i tehdy, když jsme v klidu. Přichází nečekaně a jejich výskyt jakož i další průběh není snadnéodhadnout.