Není žádnou výjimkou, že relativně často léčba mononukleózy paradoxně začíná léčbou angíny. Pokud totiž máme na paměti její hlavní příznaky v podobě, jak je člověk běžně zažívá, pak nás nakonec ani příliš nepřekvapí, že v první fázi může dojít k záměně mononukleózy právě za angínu. Pacient pak z ordinace svého praktického lékaře snadno může odejít s receptem na druh antibiotik účinných proti angíně. Výsledky podobné léčby na sebe samozřejmě nedají dlouho čekat.
Mononukleóza se totiž na rozdíl od angíny či spály projevuje mimo jiné tím, že horečky, jež ji doprovázejí, se rozvíjí pozvolna, a po případném nasazení antibiotik nezaznamenáváme jejich pokles. Důležitá je zde však především skutečnost, že pokud je nemocný mononukleózou skutečně léčen za pomoci těchto přípravků, téměř ve všech případech se na jeho pokožce brzy objeví červeně zabarvená vyrážka, kterou kromě nepříjemných pocitů svědění doprovází rovněž poměrně vysoké horečky! Jde tedy o důležitý signál, který nás může upozornit na chybně stanovenou diagnózu.
Takto vzniklé podezření na možné onemocnění mononukleózou je však třeba následně nechat potvrdit nebo vyvrátit prostřednictvím provedení krevního testu. Teprve pak lze s léčbou začít „nanovo“.
Zde je však smutnou skutečností, že v současné době neznáme žádný účinný lék, který specificky postihoval mononukleózu jako takovou. Lékařům proto nezbývá než se zaměřit na léčbu jejích příznaků. V případě krčního zánětu tak jde o některé druhy antibiotik, horečku lze v tomto případě snížit skrze podávání tzv. antipyretik. Po krátkou dobu v řádu několika málo dní lze také přistoupit k podávání léků na bázi hormonů, které označujeme jako tzv. glukokortikoidy.
Povaha mononukleózy jako onemocnění však vyžaduje, aby pacient spolu s užíváním předepsaných léků svému stavu přizpůsobil rovněž dosavadní životní styl. Zřejmě není třeba se dlouze zmiňovat o nezbytnosti polehávání zejména v počáteční fázi mononukleózy, kdy jsou její příznaky nejhůře snesitelné. Ostatně už proto, že s největší pravděpodobností si tělo kvůli tolik typické silné únavě dostatek odpočinku vyžádá samo.
O úpravách životního stylu pak mluvíme záměrně. Kromě očekávaného klidu je totiž třeba na nemoc pamatovat i poté, co dojde k odeznění jejích nejnepříjemnějších příznaků. A to až po dobu několika následujících měsíců. Zpozornět by přitom měli zejména vyznavači v podstatě jakéhokoliv sportu. Ti by totiž na aktivní provozování své vášně raději měli na nějakou dobu zapomenout. Jak játra, tak rovněž slezina totiž patří mezi velice citlivé orgány, které lze snadno poranit. Pokud tedy dojde následkem onemocnění mononukleózou ke zvětšení objemu, pak hrozí, že žebra, která jim za běžných okolností poskytují potřebnou ochranu, již svou úlohu nebudou schopna plnit, a i drobnější naražení pak může skončit jejich natržením. Proto je lepší se sportu raději vyhnout.
Nejde však o jediný důležitý rozdíl. Spolu s opatrným pohybem si totiž změnu bude žádat také pacientův jídelníček. Ačkoliv zde dodržování vhodně sestavené diety není otázkou života a smrti, dokáže značně zkrátit dobu potřebnou pro úspěšné obnovení přirozeného fungování jater. Kromě obligátních bylinných čajů by proto měl nemocný upřednostňovat pokud možno co nejjednodušeji stravitelná jídla, a především se pak vyhnout živočišným tukům, vhodné pak pochopitelně nejsou ani tuky přepalované.
Nejnovější komentáře