Atlas nemocí.cz

Člověk má pouze jednu jedinou možnost, jak zjistí, jestli se nakazil, či nenakazil virem HIV, a to pomocí krevního vyšetření, které je určené přímo pro HIV virus. Případné nakažení se tedy nedá odhalit při obvyklém odběru krve. To samozřejmě znamená, že pokud se sami nenecháte otestovat na HIV pozitivitu, pak neočekávejte, že z jiných vyšetření získáte informaci, jestli jste se HIV virem nakazili, či nenakazili.

Mimo již zmíněných krevních testů na přítomnost HIV viru se dá de facto udělat test ze     vzorku slin. Ale pozor výsledek tohoto vyšetření je jen orientační, a pokaždé by měl daný jedinec podstoupit pro svůj klid i krevní test. Vyšetření ze sliv se navíc většinou provádí takřka „na každém rohu ulice“.  Zde jej zpravidla nabízí sociální pracovníci. Mezi nejrizikovější skupiny potenciálních šiřitelů nákazy patří lidé, kteří poskytují své sexuální služby, a tudíž jsou nejčastěji v ohrožení HIV viru.

Smyslem krevního testu je najít, jestli se v analyzovaném vzorku vyskytují protilátky na HIV. Lidský organismus je začne produkovat tehdy, je-li tímto virem nakažen. Jestli se tedy v těle člověka objeví, virem se skutečně infikoval.

Klíčový je především fakt, že se takto nedá odhalit virus ihned potom, kdy došlo k přenosu nákazy, ale ani za pár dní. Vypátrat se dá obyčejně za dva až tři měsíce od momentu nakažení. Jinak řečeno podezření na přesun infekce se s konečnou platností potvrdí se tří měsíčním zpožděním od rizikového procesu. Jinak se o této podmínce mluví jako o „imunologickém okénku“.

Jestliže vyšel výsledek laboratorního vyšetření pozitivně, rozhodně to pro nakaženého člověka automaticky neznamená, že by se u něj měla nutně rozvinout nemoc AIDS. Tohle stádium dokáže určit teprve za nějaký čas lékař při klinickém vyšetření. Pokud je výsledek testu na výskyt viru HIV negativní, lze jej vysvětlit jediným způsobem. Předešlé tři měsíce, než se krev odebrala, se testovaný jedinec virem nenakazil. V žádném případě to nesvědčí o tom, že by daná osoba byla zdravá, zejména  jestli se během uplynulé doby mohla dostat do rizikové situace a možnosti přenosu infekce.

Zároveň ani pozitivní ani negativní výsledek krevního testu nic neříká o zdravotním stavu partnera testované osoby. V odborné literatuře se popisují mnohé případy, kdy se u jednoho z partnerů virus HIV prokázal, ale jeho druhá polovička nakažena nebyla ani po několika  nechráněných pohlavních stycích, zároveň jako případy, kdy k přenosu infekce došlo ihned při prvním milování!

Kde se nechat otestovat?

V dnešní době se dá v České republice podstoupit test na přítomnost viru HIV přímo v tzv. AIDS centrech, které jsou v bývalých krajských městech, ale samozřejmě i skoro ve všech zdravotních zařízeních či v ordinaci každého obvodního lékaře. Zatímco v nemocnicích a dalších zdravotních zařízeních si klient takové vyšetření musí zaplatit sám. (Stává se, že ve výjimečných případech nemusí). U obvodního praktického lékaře se o zaplacení testu stará zdravotní pojišťovna.

Rozhodně se nedoporučuje za tímto účelem navštívit některou z transfuzních stanic. Zkouška na virus HIV se tu sice provádí u všech případných dárců krve, jedná se o součást vyšetření zdravotního stavu, aby se vyloučili jiné nemoci, ale ne každému se musí tato návštěva vyplatit. Osoba, která chce darovat krev, tady musí před samotným odběrem vyplnit a podepsat dotazník, že nezatajila žádnou skutečnost a na dané otázky odpověděla pravdivě. Lhaním si zde opravdu nikdo nepomůže. Může mít celkem nedozírné následky.

V dotazníku se zjišťují potenciální důvěrné vztahy s nakaženými osobami virem HIV, dále také dárcova promiskuita, prostituce, homosexuální pohlavní styky či nitrožilní užívání drog. Nezajímají se pouze o současnou klientovu „sexuální morálku“, ale také o to, do jaké míry mohl čelit případnému riziku nákazy v minulosti.

Jestliže tedy případný dárce za těchto okolností propůjčí lživé údaje, hrozí mu až trestní stíhání! Navíc, jestli se u něj zjistí nejen výskyt HIV viru, ale třeba i některý typ žloutenky, z programu dárcovství ho vyřadí, a údaj o jeho zdravotním stavu se poté ukáže i v tzv. Národním registru dárců krve. K tomu se mohou bez problémů dostat všechna transfuzní oddělení v celé České republice.

V případě, kdy se člověk může na  HIV otestovat zdarma, nezíská tímto úsilím nic navíc, co by mu neposkytli kdekoliv jinde a bez možných potíží.

Na místech zabývajícím se přímo tímto typem testování se dá tato služba využít anonymně. V žádných veřejně dostupných databázích se jména a další záznamy klientů neobjeví. Naproti tomu u praktického lékaře se musí kvůli vyúčtování pro pojišťovnu zapsat jméno žadatele o provedení testu na přítomnost HIV.

Pokud jde o další právní aspekty týkající se této problematiky, lze vyšetření realizovat jedině s výslovným souhlasem fyzické osoby, o kterou se jedná, nebo jejího zákonného zástupce. Výjimku z tohoto pravidla tvoří případy, kdy daná osoba daruje krev, sperma či orgány, nebo těhotné ženy. Dále se tohle ustanovení týká těch, kdo trpí poruchami vědomí. A v neposlední řadě také lidí obviněných z trestných činů, které souvisejí s přenosem pohlavních chorob, jako je jejich záměrné šíření, či jiná činnost, která má za následek nákazu dalších lidí.