Už samotný charakter míst, kde se hemoroidy vyskytují, naznačuje, že představa vyšetření u lékaře s podezřením na tyto zdravotní problémy pro mnoho lidí není úplně příjemnou. Abychom proto vyvrátili ty nejhorší neopodstatněné obavy, přinášíme našim čtenářům zhuštěný popis toho, jak tedy v takovém případě vlastně návštěva lékaře vypadá. Hned v úvodu bychom k tomu rádi dodali, že se určitě nikdy nevyplácí s vyšetřením otálet, a během toho doufat, že tak jako problémy přišly, tak i odezní. Přestože obvykle hemoroidy samy o sobě nepředstavují zásadní ohrožení lidského zdraví, umí být velice nepříjemné a bolestivé. A co víc: návštěva odborníka je v tomto případě nezbytná i proto, abychom vyloučili podezření na mnohem nebezpečnější onemocnění – ať už jde o možnou přítomnost nádoru či polypů.
Dříve než vyrazíme do čekárny bychom si v první řadě měli sesumírovat dosavadní obtíže, jejich časovou posloupnost i samotný průběh, stejně tak rovněž kroky, které jsme se dosud proti našim problémům podnikli.
Konkrétně je tak například v případě bolestivosti dobré umět popsat typické situace, kdy k ní dochází, stejně jako místa, jichž se přímo týká. Měli bychom být schopni popsat co možná nejpřesněji vlastní charakter bolesti (pálivá, tupá,bodavá …). Trpíme-li rovněž bolestmi břicha, určitě bychom neměli zapomenout se o tom lékaři také zmínit. Pokud jsme pozorovali krvácení, je opět nezbytné popsat kdy k němu dochází, a jakým způsobem se přesně projevuje, zda je smíšená se stolicí či nikoliv.
Rovněž bychom měli mít přehled podobách zduření, svědění či případné sekrece z konečníku. Samozřejmostí je potom znát obvyklý vzhled naší stolice či možných problémů s močením. Lékaře bude také zajímat zda trpíme zvýšenou tělesnou teplotou, nechutenstvím, či jestli jsme dokonce nezačali neočekávaně hubnout. Výskyt rakoviny mezi blízkými příbuznými pak může odkazovat i k naší vrozené náchylnosti k onemocnění.
Teprve poté lékař přistoupí k vlastnímu vyšetření. Zde bychom měli zdůraznit, že vyšetřující lékař před každým dalším krokem pacienta informuje, a není proto třeba se obávat, řekněme, momentu překvapení.
Obvykle se začíná vyšetřením v oblasti břicha, kdy lékař důkladně poslouchá, prohmatává, proklepává. Následuje přesun na všechny čtyři, doprovázený odtáhnutím kolen a prohnutím páteře. Není-li pacient natolik pohyblivý, aby mohl být vyšetřen v této poloze, rovněž možné úkon provést pokud leží na boku.
Lékař přitom jako první krok prohlédne oblast konečníku pouze pohledem, aby zjistil do jaké míry došlo k viditelným změnám tkáně, či zda se objevily píštěle, otoky, bradavice a podobně. Teprve poté přichází na řadu očekávané vyšetření řitního otvoru, během nějž lze očekávat výzvu ke stažení řitního svěrače. Vyšetření zasunutým prstem umožní lokalizovat bolestivá místa, a stejně tak potenciální problémy stahem či zúžením svěrače. Prst lékaře by pro tento úkon měl být dlouhý alespoň sedm centimetrů.
Poslední etapou celého vyšetření je potom zavedení speciálních nástrojů, které umožňují dokonalý průzkum celé oblasti. Jednak jde o tzv. anoskop vybavený zdrojem světla, případně také rektoskop, jehož součástí je drobný balonek, umožňující v případě potřeby do konečníku dostat trochu vzduchu, aby byla celá situace o něco přehlednější. Pokud ani dvojice těchto nástrojů nepostačí k přesnému určení zdroje obtíží, nezbude lékaři než sáhnout po koloskopu. Jeho předností je, že umožňuje prohlédnout dokonce celé tlusté střevo. V takovém případě je však třeba den před plánovaným vyšetřením požít roztok projímací soli. Přímo před jeho začátkem se pak zpravidla podávají bolest zklidňující prostředky. Tato patnáct až třicet minut trvající procedura totiž určitě nepatří k těm nejpříjemnějším.
Nejnovější komentáře