Depresivní poruchy jako takové vznikají na základě spojení určité dispozice k tomuto onemocnění s určitým spouštěčem. Často přímo zděděná vloha k depresi tak v kombinaci například s dlouhodobějším vystavením stresu či nedostatku odpočinku, nadměrným pitím, ale i užíváním některých léků může vést ke vzniku deprese.
Svůj nesporný význam zde však samozřejmě mají i podoby vztahů daného člověka k ostatním lidem. Pociťuje-li daná osoba delší dobu problémy v komunikaci a jednání s ostatními lidmi, nedaří se jí s nimi navazovat žádoucí vztahy, či má problémy s vlastním sebehodnocením, může se takový stav nepochybně výrazně podepsat na případném propuknutí a podobě depresivní poruchy.
Stejně tak je však nutné při zodpovědném hledání příčin deprese zaměřit naši pozornost i na čistě biologické faktory. Z tohoto hlediska se tak deprese dnes dělí na tzv. primární a sekundární depresi.
Jako sekundární deprese se zde přitom označuje taková forma tohoto onemocnění, za níž prokazatelně stojí poškození či nemoc mozku, které je důsledkem jiného problému tělesného rázu – příkladem tak může být vliv některého jiného onemocnění, nežádoucí vlivy léčebných preparátů stejně jako přímé poškození alkoholem či drogami. Deprese se je tak v takovém případě sekundárním důsledkem jiného tělesného problému.
Coby primární depresi pak označujme takovou formu tohoto onemocnění, jejíž příčinu je nutné hledat v nedostatcích přenašečů nervových signálů mezi jednotlivými mozkovými buňkami, stejně jako změnami k nimž dochází v citlivosti nervových receptorů.
Zde je namístě podotknout, že až v průměru jedna třetina z těch, kdo onemocněli touto formou deprese, měla ve svém příbuzenstvu osobu, která rovněž trpěla stejným problémem. Samozřejmě to v žádném případě neznamená, že každý, u koho v okruhu příbuzných nacházíme výskyt depresivní poruchy během svého života musí skutečně onemocnět.
Na druhou stranu však stejně tak není vhodné hlavní podíl na propuknutí nemoci přičítat prodělané psychické zátěži. Zde přitom leží jádro jednoho z hlavních omylů spojovaných s touto formou deprese. Ať už přímo nemocná osoba nebo lidé z jejího okolí se totiž mnohdy přespříliš soustředí na hledání minulých „traumatických“ zkušeností, jejichž pomocí se snaží interpretovat hlavní důvody vzniku depresivního onemocnění v tom kterém případě.
I když nemocný skutečně mohl projít několika nepříjemnými zátěžovými situacemi či zkušenosti, obvykle jde ve skutečnosti o problémy takového druhu, s nimiž se v minulosti již úspěšně vyrovnal, nebo které prodělal před tak dlouhým časovým úsekem, že s později propuknuvšími depresemi nemusí mít nic společného. Jednoduše řečeno se obvykle podceňuje právě vliv biologických pochodů na úkor duševní zátěže, jejíž vliv zde není tím nejpodstatnějším.
Nejnovější komentáře