Propuknutí depresivní poruchy je v každém jednotlivém případě jedinečnou událostí vedenou specifickým souborem příčin a situací. Budeme-li proto hovořit o „typickém“ průběhu onemocnění depresí, je dobré tento fakt mít stále na paměti: byli bychom proto rádi, kdyby v následujících řádcích čtenář nehledal exaktní popis zákonitého vývoje onemocnění, ale naopak jen několik poznámek popisujících nejčastěji se opakujících situací. Jejich účelem je tak být základním vodítkem usnadňujícím další orientaci v této oblasti.
Obecně můžeme říci, že naprostá většina případů depresivní poruchy je ve své prvotní fázi výsledkem tlaku vnějších okolností a jen obtížně řešitelných situací na život člověka. Nejde o úplnou samozřejmost – odborníci, jež se profesně zaměřují právě na sféru depresí totiž přesvědčivě dokládají, že v kontrastu k tomu se u osob, které již v minulosti prodělaly několik depresivních epizod, se kolo deprese roztáčí uvnitř člověka.
Jde zde o to, že spolu s onemocněním dochází k postupnému upevnění vnitřního mechanismu periodických opakování depresivní poruchy, jehož účinky není možné zvládnout a tento mechanismus zastavit bez vyhledání odborné pomoci. Jednoduše řečeno spolu s každou další epizodou deprese ( resp. manické fáze v případě maniodeprese), která nemocného postihne, se jen dále usnadňuje možnost případného opětovného útoku nemoci.
Z tohoto hlediska se potom ukazuje jako naprosto nezbytné neotálet se zahájením léčby, a vyhledat odbornou pomoc pokud ne již hned po druhé, tak v každém případě po třetí depresivní epizodě. Ostatně již proto, že u primární deprese dochází až u dvaceti procent nemocných k pokusům o sebevraždu, případně se mnozí nemocní snaží své psychické problémy řešit nadměrným pitím, což samozřejmě celý problém jen dále zhoršuje.
Zde bychom také měli doplnit, že i v současné době je naneštěstí primární deprese spojena s velkým rizikem periodického opakování – podle dostupných čísel se tento jev dotýká dokonce zhruba kolem osmdesáti procent postižených.
Případné opakované propuknutí deprese se přitom označuje dvojím způsobem. Objeví-li se duševní potíže v horizontu šesti měsíců následujících po odeznění „původní“ depresivní epizody, hovoříme o této situaci jako o tzv. relapsu. Pokud však tato situace nastane až po uplynutí této doby, jde o tzv. recidivu deprese, k níž je už nutné přistupovat jako k regulérní nové epizodě deprese. Ještě zde dodejme, že čas během nějž se cítí pacient plně zdráv, a kdy nedochází k další epizodě, lékaři označují jako tzv. remisi.
Kromě právě popsané tendence o opětovnému propuknutí deprese lze říci, že skutečnost, zda k rozvoji onemocnění dojde, je velice často spojena i se střídáním ročních období: největší počet onemocnění depresivní poruchou lze totiž pravidelně zaznamenat jednak v průběhu podzimních měsíců, ale stejně tak i během jara. Stejně tak mnohé nemocné postihuje tzv. zimní sezonální deprese, kterou charakterizují opakované epizody nemoci v období mezi listopadem a únorem, kdy potíže přetrvávají zpravidla po dobu kolem dvou měsíců.
Stejně tak lze rozlišit dvě základní varianty průběhu deprese, které se od sebe vzájemně liší typickými podobami jednotlivých epizod. V prvním případě jde o tzv. unipolární depresi, kdy dochází pouze k opakovaným depresivním epizodám.
Oproti tomu u v průměru kolem dvaceti procent nemocných můžeme kromě depresivních epizod zaznamenat i období, během nichž lze rozpoložení daného člověka charakterizovat jako až chorobně veselé. Tehdy hovoříme kromě depresivní i o manické epizodě, a tedy i o tzv. bipolární depresi.
Nejnovější komentáře