Mentální bulimie je velmi vážným onemocněním, které se týká poruch příjmu potravy. Není to jediné onemocnění tohoto typu. Určit, z jaké hlavní příčiny toto onemocnění je velmi složité. U každého člověka se může snoubit hned několik příčin dohromady. Není proto snadné zde vyčíst univerzální příčiny. Onemocnění napadá jak psychickou, tak i fyzickou stránku člověka, a proto je zde hned několik psychických i tělesných faktorů. Každý člověk j individuem, a tak i co se týče této nemoci, se musí na každého pacienta nahlížet individuálně. Existují ovšem predisponující faktory, které jsou takovými spouštěči této nemoci. Dále jsou zde takové udržovací faktory, díky kterým nemoc přetrvává. Díky těmto faktorům je velmi složité se s nemocí vypořádat prostřednictvím své pomoci. Následně si právě o těchto faktorech něco řekneme. Je důležité ale připomenout, že u každého člověka je opravdu jiný průběh a jiný vliv faktorů. Je na každém člověku, jak se jeho tělo s nemocí vypořádá. Výčet příčin je teda pouze orientační.
Do predisponujících faktorů patří faktory, které jsou ryze tělesné. Otevřete-li odbornou literaturu, tak je v ní možné najít i dědičný vliv na rozvoj bulimie. Procenta, která se objevují, jsou různá. Škála je velmi široká, od 35 až do 83%. Podle těchto údajů je teda možné bulimii zařadit mezi geneticky podmíněné choroby. Člověk, který má tyto predispozice, je náchylnější ke stresu, může špatněji zvládat některé problémové situace, případně propadat depresím. Od těchto stavů je to již jen krůček k propuknutí bulimie. Když se podíváme na statistické údaje pacientů s bulimii, tak zhruba jedna třetina z nich prodělala ještě před vypuknutím nemoci nějakou depresivní část svého života.
Genetické predispozice jedince velmi ovlivňují, ať už psychicky nebo tělesně. Zde má vliv dědičnost například na tělesnou hmotnost v dospělosti. Osoby, které trpí bulimii, před vypuknutím samotné nemoci, trpěly nadváhou. Pokud teda celkově rodina tíhne k nadváze, je zde velká pravděpodobnost, že v dospělosti se u jednotlivců vyskytne bulimie. Obezita či nadváha jsou rizikovými faktory.
Doposud jsme se bavili spíše o těch tělesných faktorech, ale je nutné zmínit i ty psychické. Je dokázáno, že u jedné třetiny lidí, kteří trpí bulimií, se nejprve vyskytla anorexie, což je také porucha příjmu potravy. Rizikové faktory jsou i vnitřní pochody, které se odehrávají v člověku. Je to nedostatek sebevědomí, pocit méněcennosti, pocit nedokonalosti a neschopnosti. Všechny tyto jevy mohou spustit iracionální myšlení, co se stravovacích návyků týče. Problémy v rodině, přílišné požadavky rodičů na své děti, touha po perfekcionismu. Rodiče mnohdy se honí za povoláním a kariérou a vlastních dětí si moc nevšímají, jen na ně kladou vysoké nároky. Pokud je nesplní, trestají. Děti pak mají pocit, že se musí svým rodičům zavděčit, ale někdy to prostě není možné. V některých případech může být zde za příčinu i alkohol, drogy, či jiné návykové látky.
Ty nejznámější a nejčastější fyzické i psychické faktory jsme si již vyjmenovali, ale kromě nich jsou zde i sociální faktory. Velké množství žen trpících poruchou příjmu potravy se vyprofilovaly z řad profesních nebo zájmových skupin. Jsou to různé modelky, hostesky, sportovkyně nebo třeba moderátorky. Na tyto lidi je kladen takový tlak, aby jejich tělo bylo dokonalé. Ba dokonce, co se modelek týče, je trend velmi nezdravý. Poté vidí mladé slečny v časopisech modelky, které mají sotva čtyřicet pět kilo a chtějí se jim podobat. Tento nezdravý trend bohužel vidíme všude kolem sebe.
Spouštěcím faktorem může být jen pouhé, a na první pohled neškodné, držení diety. Člověk, který drží jakoukoliv dietu, by měl ale myslet i tak na správné stravovací návyky. Dodržovat pravidelnost jídel, dostatečné porce a pestrost stravy. Může se ovšem stát, že lidé, kteří mají slabou vůli, tak dietu poruší. Následují výčitky svědomí, což může být právě spouštěčem pro bulimii.
Nejvýznamnější udržovací faktor bulimie je nízká váha. Člověk si sám sobě v zrcadle připadá stále tlustý, ale ve skutečnosti takový vůbec není. Může se tak dostat až na váhu, kdy budou ohroženy základní tělesné funkce. Tyto problémy se rozmístí po celém těle, a ne jen na té tělesné stránce, ale zasáhnou i tu psychickou. Nemocný člověk se věnuje příliš tomu, kolik kalorií během dne sní. Pokud si myslí, že už je ta hodnota příliš vysoká, snaží se jakýmkoliv způsobem tyto kalorie dostat z těla. Bulimické záchvaty jídla jsou velmi nebezpečné. Člověk se přejí vším, na co přijde. Je to nebezpečné i z toho důvodu, že on své tělo nekontroluje, a může dojít k prasknutí žaludku. Následují výčitky a snaha jídlo dostat z těla. Člověk pak nabude pocitu, že může sníst prakticky všechno s tím, že když to následně vyzvrací, tak vlastně nic nepřibere. Takto nemocného člověka je nutné naučit i zase racionálně myslet o potravě.
Nejnovější komentáře