Přestože je Bechtěrevova choroba v podstatě stará jako lidstvo samo, archeologické nálezy přesvědčivě dokládají její výskyt již například ve starověkém Egyptě, vědci o jejích hlavních příčinách či mechanismech nemají úplně jasno ani dnes. Jinými slovy, základní příčina zůstává dodnes neodhalena. O čem naopak jasno máme je však úzká vazba mezi přítomností antigenu nesoucího poetické jméno HLA-B27, tedy molekul umožňujících imunitnímu systému bezpečně rozeznávat buňky vlastního organismu od těch cizích, a právě výskytem Bechtěrevovy nemoci. Spolu s tím se také podařilo prokázat, že určitý vliv na propuknutí nemoci mají také dědičné faktory, a to i přesto, že zde nemáme co dělat s prostým přenosem onemocnění z rodičů na potomky.
Antigenů spadajících pod hlavičku HLA můžeme sledovat celou řadu. Pokud se však zaměříme pouze na výskyt pro nás klíčového HLA-B27, pak zjistíme, že v současnosti známky jeho výskytu lze vystopovat u zhruba sedmi procent Čechů. I přes zdánlivou nenápadnost jde o poměrně důležité číslo. Pokud totiž antigen HLA-B27 v sobě nosíte i vy, skutečně výrazně se spolu s tím zvyšuje také riziko, že v budoucnu onemocníte právě Bechtěrevovou chorobou – je to cca třistakrát pravděpodobnější než v případě, kdybyste jeho nositelem nebyli. Navíc je tento antigen možné najít u devíti z deseti prokazatelně nemocných bechtěreviků.
Samozřejmě nejde jen o samotnou jeho přítomnost. Nemoc propuká teprve tehdy, pokud dojde k aktivaci dalších prvků, které však dosud není možné jednoduše popsat. Nezbývá tak než se prozatím spokojit s tím, že Bechtěrevovu chorobu můžeme zařadit mezi onemocnění, jejichž základem je nepřirozená reakce imunitního systému a některé součásti vlastního organismu.
Část vědců se přitom dále přiklání k názoru, že ke skutečnému propuknutí nemoci obvykle dochází v situaci, kdy je naše tělo vystaveno působení některých bakterií, jejichž povrchovou součástí jsou jiné antigeny, které však „v očích“ našeho imunitního systému silně připomínají zmíněny HLA-B27, což proto následně vyvolá zmíněnou imunitní reakci. Hlavní problém a nejzávažnější riziko zde spočívá v tom, že náš imunitní systém jako takový není zařízen tak, aby jednoduše zlikvidoval pouze tyto látky. Naopak jej zajímá vše, co daný antigen byť jen vzdáleně připomíná – proto je také následná reakce směřována v podstatě na všechny buňky, které HLA-B27 nosí na svém povrchu, jakkoliv jinak mohou být úplně zdravé.
Již v úvodu jsme si naznačili, že na potenciálním vzniku Bechtěrevovy choroby se částečně podílí také některé dědičné faktory. Konkrétně se pak tato skutečnost do našeho života může promítat v tom, že pokud ve svém blízkém příbuzenstvu, ať už jde o dědečka či sestru, skutečně můžeme najít případ Bechtěrevovy choroby, existuje i v našem případě vyšší pravděpodobnost propuknutí nemoci. Což samozřejmě znamená také to, že v případě, kdy na sobě sami můžeme pozorovat příznaky, jimiž se Bechtěrevova nemoc projevuje, je na místě zvláštní obezřetnost.
Ačkoliv totiž konkrétní složení „sady“ antigenů je u každého člověka specifické, je zde možné pozorovat co do dědičnosti antigenů podobnou situaci jako v případě dědičnosti například krevních skupin či některých tělesných znaků.
Nejnovější komentáře