Nemoc, před kterou je třeba se mít na pozoru až v pokročilém věku. Začarovaný kruh obezity a nemožnosti pohybu, který brání zlepšení zdravotního stavu. Umělý kloub jako samospasitelný mechanismus. Rovnítko položené mezi bolesti kloubů a artrózu. Zákaz pohybu jako podmínka úspěšné léčby. Tak vypadají zřejmě nejčastěji tradované poučky popisující toto artróza, které u nás stabilně představuje vůbec nejrozšířenější onemocnění pohybového aparátu. Jak už to tak bývá, ani jedna z nich není pravdivá.
Ve sdělovacích prostředcích se o nebezpečí artrózy během uplynulé dekády hovořilo častěji než kdykoliv předtím. Nakonec se příliš není čemu divit. V některé ze svých podob postihuje kolem třinácti procent obyvatel, a u člověka, který již stihl oslavit sedmdesátku, je v podstatě jen otázkou času, než se projeví i u něj.
Fakt, že většina obyvatel v důchodovém věku se s artrózou přímo potýká pak také nahrává dalšímu šíření jednoho z nejobvyklejších předsudků, který praví, že jde o onemocnění seniorů. Bližší pohled na dostupné statistiky však naznačuje, že takové tvrzení je především silně zavádějící.
Více než polovina zaznamenaných případů totiž spadá do věkového rozmezí od patnácti do čtyřiašedesáti let: hovořit proto o artróze pouze v souvislosti s podzimem života tak znamená opomíjet výraznou část nemocných. Ordinace lékařů se navíc v posledních letech stále častěji plní třicátníky či ještě o něco mladšími pacienty. Během uplynulých deseti let se navíc počet případů zaznamenaných mezi dětmi či dospívajícími zvedl o celou jednu třetinu!
Tento nárůst přitom lékaři hojně spojují se vzrůstající tendencí nejmladší generace k nadváze. S nadváhou je potom spojen další z velice častých mýtů o artritidě. Podle něj zákeřný charakter tohoto onemocnění v mnoha případech spočívá zejména v tom, že obézní člověk je kvůli tlaku své váhy na postižené klouby v podstatě zakonzervován ve svém momentálním zdravotním stavu: kvůli kilům navíc člověka bolí klouby, a díky této bolesti nemůže pořádně cvičit, aby se svojí vahou mohl něco udělat.
Opět jde o omyl. Samozřejmě, člověk s výraznou nadváhou a bolestmi kloubů si zřejmě desetikilometrový běh kolem jezera bude muset odepřít. Zároveň ale v žádném případě nejde o jedinou možnost, jak se hýbat. Výbornou volbou zde tak může být třeba pravidelné plavání. A i kdyby ani ono nebylo tím pravým, změny v jídelníčku podpořené nápravou stravovacích návyků téměř jistě povedou k žádoucímu výsledku. Možná operace kloubu tak nemusí být podmíněna pouze aktivním pohybem.
Operace postiženého kloubu, kdy je tento nahrazen kloubem umělým často bývá popisována jako skutečný zázrak, který jako jediný dokáže člověka zbavit nepříjemných bolestí jednou provždy . Skutečnost je bohužel i v tomto případě o poznání prozaičtější. Úspěšné implantace umělých náhražek kloubů samozřejmě patří k obrovským úspěchům současné medicíny. Ani ony však nedokáží úplné zázraky. Už proto, že obvykle vydrží v řádu desítky let, a často proto nemohou představovat definitivní řešení. Navíc skutečnou dobu, po kterou vám budou úspěšně sloužit nikdy není možné určit úplně přesně. Správnou funkci umělého kloubu tak může narušit například jeho zánět.
Je obecně rozšířenou pravdou, že množství vrcholových sportovců trpí artritidou v důsledku jejich intenzivního tréninku, stejně jako samotného závodění. Od tohoto je pak jen krůček k opačnému tvrzení, podle nějž je proto léčba artritidy nemyslitelná bez co možná nejdůslednějšího omezení pohybu. Sport a fyzická aktivita se zde stává hlavním kořenem problémů.
Téměř každý, kdo však má osobní zkušenost s léčbou artrózy vám však naopak potvrdí, že pravidelné cvičení je jednou z jejích nejdůležitějších součástí. Fyzioterapeuty doporučované speciální cviky totiž naopak brání tomu, aby došlo k dalšímu oslabení svalů, či prohloubení problémů s pohybem v kloubu.
Nejnovější komentáře