V průběhu osmdesátých let byl chronický únavový syndrom nejčastěji označován coby pomyslná nezbytná daň za rychlé životní tempo, kde recept na nepříjemné důsledky hektického pracovního nasazení spočíval v neméně intenzivním aktivním tráven volného času. Podle dobového přesvědčení proto stačilo v případě obtíží zvolnit jak v práci, tak v osobním životě. Dnes však již bezpečně víme, že celá věc není tak jednoduchá. Okolnosti vzniku chronického únavového syndromu jsou totiž výrazně komplexního charakteru.
Únavový syndrom navíc ve světle současného výzkumu v žádném případě nepostihuje jen některé, dokonce snad přímo profesní, skupiny. Je na území České republice jím podle dostupných odhadů trpí na čtyřicet tisíc lidí, a to všech věkových kategorií, i když velice často mezi nimi najdeme osoby v produktivním věku, obvykle v rozmezí 25 až 45 let. Obecně je však možné říci, že toto onemocnění postihuje častěji ženy než muže, rozdíl je zde dokonce až čtyřnásobný.
Co se týče hlavní příčiny tohoto onemocnění, je nutno přiznat, že se dosud medicíně nepodařilo přijít s jednoznačným uspokojivým vysvětlením. Panuje nicméně všeobecná shoda nad tím, že že důležitou roli v případném rozvoji chronického únavového syndromu muže sehrávat oslabená imunitní odpověď organismu, stejně jako její možné další poruchy.
Kromě toho tak například platí, že zatímco v celkové populaci tvoří v průměru kolem jedné pětiny osoby s rozličnými formami alergií, v případě pacientů s únavovým syndromem toto číslo dosahuje až pětašedesáti procent! Spolu s tím se lze nezřídka setkat s případy, lidé s tímto onemocněním zároveň trpí poruchou imunitního systému, kdy jeho součásti napadají zdravé části tkání vlastního těla (o této poruše se mluví jako o tzv. lupusu).
Pokud se dále porozhlédneme po typickém průběhu konkrétního případu chronického únavového syndromu, pak zjistíme, že velice rozšířeným scénářem je zde situace, kdy rozvoji vlastního onemocnění předchází příchod chřipky, jehož příznaky skutečně v mnohém odpovídají signálům odkazujícím k vypuknutí únavového syndromu.
Konkrétně lze také za rizikové virové infekce často úzce spojené s chronickým únavovým syndromem považovat například tzv. candidy, které jsou zodpovědné za vznik celé řady kvasinkových onemocnění, případně také virus Epstein-Barrové, který je nebezpečným spouštěčem mononukleózy. Je proto zřejmé, že chronický únavový syndrom mnohem silněji a s výrazně nebezpečnějšími důsledky probíhá je-li organismus daného pacienta více či méně podvyživený, případě je dlouhodobě vystaven nepřiměřené stresové zátěži. Obdobného rázu je tomu i v případě nemocných s hormonálními problémy či nízkým krevním tlakem, nebo u těch, kdo prodělali některý z mozkových zánětů.
Mnoho studií zejména z posledních let kromě zmíněných faktorů zmiňuje rovněž důležitý vliv prostředí, v němž se (budoucí) nemocný stabilně pohybuje. Jde zde především o nežádoucí vliv toxinů přítomných ve znečištěném životním prostředí. Kromě toho se někdy hovoří i o tzv. sick building syndromu, kde k budoucímu propuknutí únavového syndromu přispívá suché mikroklima nevětraných interiérů v kombinaci s chemickým látkami, jež se postupně uvolňují například z různých nátěrů, nábytku či koberců. Koberce a nábytek samozřejmě najdeme v každém obydlí, což však zároveň neznamená, že by se tak toto riziko týkalo všech pobytů v uzavřených prostorech. Spíše jde o rozlehlé prostory open space kanceláří či nejrůznějších výrobních prostor, v nichž se velká část lidí zdržuje po většinu dne.
Nejnovější komentáře