Léčba chronického únavového syndromu je vždy během na skutečně dlouhou trať. K tomu přistupuje nepříjemná skutečnost, že naprosté uzdravení je v tomto případě více než čímkoliv jiným spíše jen vzácnou výjimkou. Podle dostupných čísel se totiž s ním spojených zdravotních obtíží podaří trvale zbavit jen zhruba kolem pěti až deseti procent všech pacientů. Samozřejmě stejně jako u tolika jiných nemocí i zde platí, že největší naději na uzdravení máme tehdy, pokud je nemoc rozpoznána a léčena zavčas, specificky u chronického únavového syndromu by se s léčbou vždy mělo začít v průběhu prvních pěti let onemocnění.
U naprosté většiny pacientů je prvním krokem ke zlepšení jejich zdravotního stavu návštěva praktického lékaře. A právě zde se zpravidla objevují první problémy. Všechna základní vyšetření zde totiž obvykle nevykazují natolik mimořádné hodnoty, které by poskytovaly oporu intenzitě příznaků, o nich hovoří pacient.
Obvykle proto následuje série dalších vyšetření tentokrát u jednotlivých specialistů. Ani zde však skutečná povaha onemocnění nemusí být vždy rozpoznána, a proto se můžeme poměrně často setkat s doporučením, aby se lidé, kteří chovají podezření na výskyt chronického únavového syndromu, vypravili na některé z pracovišť, jež mají s jeho léčbou nejvíce zkušeností, což jsou v našem případě zejména fakultní nemocnice.
Co se týče vlastních metod léčby tohoto onemocnění, je nezbytné především zdůraznit, že ani v současné době není k dispozici konkrétní lék, který by přímo působil na zdroj nemoci a jednoduše tak člověka z chronického únavového syndromu vyléčil.
Nezbývá proto než zaměřit pozornost na léčbu jednotlivých nežádoucích příznaků onemocnění, které nejvýrazněji ovlivňují život pacienta, a zároveň se celkově snažit posilovat jeho organismus. Boj s chronickým únavovým syndromem je zároveň také z velké části otázkou změny dosavadního životního stylu. Z tohoto pohledu je proto během něj klíčové snažit se co možná nejdůsledněji udržovat stanovený léčebný režim, zbytečně se nepřepínat a samozřejmě se vždy snažit vyhýbat zátěží dané stresem.
Pokud bychom i přesto měli zmínit několik v praxi nejužívanějších preparátů užívaných při léčbě únavového syndromu, bylo by třeba zmínit léky proti zánětům či alergiím, či antibiotika užívaná je-li součástí příznaků onemocnění i zvýšená tělesná teplota. Poměrně často se však lze setkat i s léky proti nespavosti či na uklidnění, resp. přímo některých slabších antidepresiv, jež se však ze zřejmých důvodů zpravidla nedoporučují k dlouhodobému užívání. Zde je zároveň třeba zdůraznit, že tyto skupiny přípravků se pacientům s únavovým syndromem obvykle podávají v menším množství než je tomu zvykem. Už proto, že v důsledku onemocnění je takto oslabený organismus na podobné látky o hodně citlivější.
Pokud bychom tedy měli shrnout, stonat s chronickým únavovým syndromem znamená především postupně přijít na to, jak s nově objevivšími se omezeními plnohodnotně žít. Nikdy není možné očekávat, že po dobu několika měsíců budeme pojídat hrsti neobvyklých prášků, a spolu s poslední tobolkou dojde k ústupu potíží. Naopak je třeba počítat s tím, že toto onemocnění nás postaví před množství situací, v nichž si úspěšné zvládání donedávna běžných každodenních úkolů bude vyžadovat důkladnou znalost našich vlastních fyzických i psychických limitů.
Nejnovější komentáře