Deprese se po dlouhá desetiletí stabilně řadí mezi vůbec nejrozšířenější psychická onemocnění. Ačkoliv se dnes o depresi hovoří stále častěji, a postupně jsme si zvykli jí nazývat sebemenší psychická klopýtnutí či drobné výkyvy nálad, není radno rizika deprese podceňovat. V rozporu s našimi běžnými očekáváními jde totiž o velice závažnou a nebezpečnou nemoc, která může naprosto paralyzovat život postiženého jedince prakticky na všech frontách. Nikoliv neobvyklá domněnka, že deprese je ve skutečnosti ve většině případů jen otázkou nedostatku pevné vůle či odpovědnosti je tak naprosto zcestná. Od deprese si jednoduše člověk sám nepomůže.
Samozřejmě. Každý z nás v průběhu svého života zažije množství nepříjemných událostí, během nichž se dostavují pocity intenzivního smutku a zklamání spojeného s neúspěchy či například ztrátou našich nejbližších. Je přirozené, že v těch skutečně těžkých chvílích takové vnitřní naladění může přetrvávat po delší období, kterážto situaci může znejistit a znepokojit ať už nás či osoby z našeho okolí.
Hovoříme-li však o depresi, jde ve skutečnosti, a to i přes přítomnost na první pohled možná příbuzných vnějších projevů, o obtíže diametrálně odlišného charakteru, jejichž odstranění či alespoň úspěšné zvládnutí si vyžaduje celou řadu důkladně promyšlených kroků a postupů. Nikdy bychom proto neměli zaměňovat přechodné změny nálad dané jednorázovou zkušeností se situacemi, kdy u daného člověka pozorujeme výrazné projevy smutku, jež přetrvávají nejen po dny, ale naopak po týdny či měsíce. Právě v těchto situacích je totiž teprve na místě hovořit o možné depresivní poruše.
Intuitivně pociťovanou skutečnost, že tento druh obtíží poskytuje nezanedbatelné procento populace přesvědčivě dokládají již jen letmé pohledy do oficiálních statistik. Zjišťujeme tak, že v současné době některou z existujících forem deprese v celosvětovém měřítku trpí alarmujících 10 až 20 % obyvatel Země. Kromě toho však dostupné údaje jasně ukazují, že ve skupině osob jež se alespoň jednou za život potýkali s depresí výrazně převažuje podíl žen – z celkového počtu je zde žen zastoupeno v průměru dvakrát až třikrát tolik co mužů. Pokud se tak například zaměříme jen na současnou situaci v zemích Evropské unie, pak zjistíme, že depresí zde trpí mezi 2,6 až 4,5 % mužů, zatímco u žen jde již o 7,1 až 10,4 %.
Lépe na tom není ani Česká republika. Co se týče rizika propuknutí deprese alespoň jednou za život, je tímto ohroženo zhruba 7 až 12 % mužů, u českých žen jde potom dokonce o hodnoty v rozmezí 20 až 25 %! Zřejmě jen málokoho zde překvapí, že toto riziko propuknutí onemocnění se výrazně liší v závislosti na jednotlivých skupinách populace – mezi nejohroženější zde patří například nezaměstnaní se zhruba 19 %, lidé trval žijící ve velkých městech – cca 20 %, ale stejně tak i třeba osaměle žijící s 21 % .
Celou situaci dále jen komplikuje i fakt, že onemocnění depresí je diagnostikováno a následně léčeno jen zhruba v každém třetím až pátém případě!. Jde jednak o důsledek prosté skutečností, že správné určení deprese je v mnoha případech velice komplikovanou záležitostí, ale stejně tak výraznou roli zde hrají tolik rozšířené obavy o to, jak nemocného bude vnímat jeho bezprostřední okolí či pracovní kolektiv – dodnes je totiž u mnoha lidí každý, kdo se odhodlá spolu s lékařem řešit své psychické obtíže označen a vnímán jednoduše jako „blázen“.
Celou situaci v tomto případě rovněž nezjednodušuje ani to, že deprese se mnohdy objevuje souběžně s dalšími onemocněními, a to jak psychického rázu, kam patří například různé úzkostné poruchy či fobie, tak i těmi v zásadě tělesnými, jako jsou kardiovaskulární potíže, ale i cukrovka nebo nádorová onemocnění.
Podobně zrádné bývají rovněž situace, v nichž se objevují tzv. larvované či maskované deprese, pro něž je charakteristická absence typického hlavního příznaku, jímž je dlouhodobá sklíčenost či smutek. I ony se však v současné době – jsou-li rozpoznány – dají úspěšně léčit.
Nejnovější komentáře