Bulimie je jedna z velmi rozšířených nemocí, které se vyskytují především u mladých dívek. Spolu s anorexií se jedná o poruchy příjmu potravy, které mají fatální následky. Dívky se snaží vyrovnat svým vzorům v televizi nebo časopisech a neuvědomují si, že jídlo je pro organismus velmi důležitý. Statistiky mluví jasně. Každá asi dvacátá dívka v České republice trpí bulimii. Čísla jsou opravdu alarmují. Z dat můžeme dále vyčíst, že 4% dívek, které sotva dovršily čtrnáct let věku, se snaží pravidelně po jídle zvracet. Bulimie patří jak mezi psychické tak i fyzické poruchy a patří mezi velkou hrozbu současného moderní doby. Podle základní charakteristiky by se mohlo zdát, že se jedná o nemoc, která nemá dlouhou historii. Pokud si ovšem zjistíme dějiny této choroby zjistíme, že její jméno bulimis, což v překladu znamená býčí hlad, užil poprvé Galén, což byl nejslavnější lékař starověku, který žil ve druhém století našeho letopočtu. Tudíž nemoc není žádnou novinkou moderní doby.
Spolu s anorexií, se bulimie řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Lidé postiženi touto chorobou mají utkvělou představu o nevzhlednosti vlastního těla. Připadají si tlustí, i když ve skutečnosti jejich váha je hodně pod normou. Člověk rozumně neuvažuje o potravě. Vidí v ní jisté zlo, díky kterému je jeho tělo ošklivé a tlusté. Potravu vidí jako svého hlavního nepřítele. Člověk, který trpí bulimii má často záchvaty hladu, během kterých sní vše, na co přijde. A následují výčitky svědomí, během kterých se člověk snaží všechny kalorie dostat z těla, ať už prostřednictvím zvracení, či jiného vyprazdňování. Toto iracionální myšlení má původ v psychice. Proto bulimie postihuje jak fyzickou tak i psychickou část lidského těla.
Objevují se ovšem i případy, kdy člověk, který trpí bulimii, vůbec nezvrací, případně velmi málo. Podle tohoto znaku tudíž člověka trpícího bulimii poznat nemusíme. Hlavním poznávacím znakem je teda to, že člověk ztrácí kontrolu nad jídlem. To může být poměrně problematické. Okolí, ba dokonce ani rodina si dlouhou dobu nemusí ničeho všimnout. Porucha tedy může být dlouho neobjevena a tudíž dlouho neléčena. Jsou rodiny, kdy její členové společně netráví čas ani u jednoho jídla a tak prakticky ani nemají šanci poznat, zda se s jedním z jejich členů neděje něco neobvyklého.
Dalším poznávacím znakem jsou prudké výkyvy nálad, častá podrážděnost a celkově negativní naladění. Člověk se stále více uzavírá do sebe, nevyhledává společnost. Může i špatně navazovat kontakty. Určitě je vhodné si všímat, zda se někde v domácnosti neobjevují projímadla, nemizí jídlo, či člověk často během jídla nebo ihned po něm neodchází na toaletu.
Jakmile se člověk vyprázdní, můžou se objevit další pocity hladu, přejídání. Člověk má úplně rozhozené klasické stravovací návyky. Tyto projevy se obvykle vyskytují v delším časovém úseku. Nejedná se o jednodenní akce. Člověk, který jídlo vidí, jako svého úhlavního nepřítele začne měnit i svůj běžný život. Bulimie tak výrazně zasáhne i běžný život člověka. Může dojít ke ztrátě zaměstnání, přátel, ale i rodiny. Tím, že člověk vnímá to, že se nají, jako nějakou výčitku, má vliv i na jeho psychický stav. Sám sebe vnímá jako méněcenného, dostavuje se deprese.
Obvyklým scénářem je i to, že každý člověk má svou míru, kolik toho chce sníst. Pokud člověk trpící bulimií sní více, než si myslí, že je pro něj vhodné, ztratí veškeré zábrany, které předtím měl a začne se přejídat tak, že neví, kdy má přestat. Tento záchvat přejídání je ovšem velmi nebezpečný. Pacient by se mohl dostat i do stavu, že by mu mohl prasknout žaludek. On sám totiž si neumí říct, že už má dost. Sní opravdu všech. Kombinuje to, co by ho ani normálně nenapadlo. Samozřejmě každý případ má malinko jiný průběh a nelze přesně říci, jak to u každého pacienta probíhá. Po požití jídla následují výčitky a snaha zbavit se všech kalorií. Tyto scénáře se bohužel velmi často opakují.
Koloběh přejídání se a zvracení je s postupující nemocí stále četnější. Zvracení může mít ovšem neblahé důsledky i na zdraví člověka. Nemocný člověk si vyvolá zvracení strčením prstů, či v horším případě nějakého předmětu do úst. Tím si samozřejmě může poškodit dutinu ústní, ve které se může objevit zánět. Pacient se může dostat i do stádia, kdy bez větších problémů sní prakticky všechno. Protože on ví, že následně vše vyzvrací. Tudíž se v jídle nemusí nijak omezovat. Na venek si lidé myslí, že je naprosto v pořádku, a že má zřejmě jen dobrý metabolismus, který mu veškeré jídlo zpracuje. Omyl.
Bohužel není ani pravda to, že pokud vše člověk vyzvrací, tak shodí kila. Živiny, které jsou v potravinách, se absorbují do těla již během jeho polykání. Navíc projímadla nejsou ničím tělu prospěšným. Projímadla se zbavují jídla, které je obsaženo v tlustém střevu, a tam jsou obsaženy až zbytky, které zůstaly. Ztratí-li člověk váhu po používání projímadel je to jen proto, protože ztratili tekutiny. Zde ovšem hrozí dehydratace organismu.
Nejnovější komentáře