Močová inkontinence neboli nechtěná ztráta moče bývá spojována s pokročilým věkem. Může však postihnout také lidi v mladém věku nebo děti. S močovou inkontinencí se v průběhu života setká alespoň na přechodnou dobu až 50% lidí. Nutno dodat, že většinou se jedná o ženy. Ty mají totiž k tomuto onemocnění dvakrát větší předpoklady než muži. Na vině je především struktura ženského močového traktu, období menopauzy, období těhotenství a porod. Vznik močové inkontinence může však zapříčinit také úraz, vrozená vada, poranění míchy, mozková mrtvice, skleróza, cukrovka, roztroušená skleróza a další onemocnění.
Dětská močová inkontinence vzniká v důsledku nezralosti nervového systému, díky čemuž děti nedokáží proces močení ovládat. U žen starších 65 let se močová inkontinence vyskytuje zhruba u 13%. Příčin jejího vzniku je mnoho. Nejčastějí jde však ochabnutí svalstva z důvodu stárnutí organismu. U starších mužů bývá příčinou vzniku především zvětšená prostata. Vyskytuje se přibližně u 10% mužů v důchodovém věku.
Druhy močové inkontinence
Rozlišujeme tyto základní druhy inkontinence:
- stresová
- urgentní
- smíšená
- ostatní typy
Stresová inkontinence se objevuje u žen mladších i starších. Příčinami vzniku může být hned několik – stáří, období přechodu, genetické dispozice, prodělání několika porodů, chirurgické odstranění dělohy, obezita atd. Únik moči nastává většinou při fyzických aktivitách, např. při běhu, skákání, zvedání břemen, kýchnutí, kašli, smíchu atd. Jde o nejčastěji se vyskytující druh inkontinence. Důvodem vzniku stresové inkontinence je oslabení svalů kolem močové trubice nebo pánevního dna, následkem čehož močový měchýř klesne dolů a tlačí na vaginu.
Urgentní inkontinence je charakterizována neudržením moče v případě dostavení se pocitu potřeby močení. Osoba trpící urgentní inkontinencí často nestihne dojít na toaletu. Některým pacientům stačí už jen slyšet téct vodu nebo vypít větší množství vody a problém je na světě. Příčinou vzniku může být prodělaná infekce močových cest, zúžení močové trubice, nádory močového měchýře, močové kameny, různá onemocnění centrálního nervového systému, např. roztroušená skleróza, Parkinsovonova nemoc, Alzheimerova nemoc nebo také užívání některých léků (např. diuretika). Důvodem úniku moči při urgentní inkontinenci jsou nechtěné kontrakce svalů močového měchýře, které mohou nastat v důsledku poškození nervů měchýře, nervového systému nebo svalů samotných.
Smíšená inkontinence je kombinací stresové a urgentní inkontinence. Osoba trpící smíšenou inkontinencí tak může mít příznaky obou výše zmíněných typů.
Funkční inkontinence je spojena s pohybovými nebo komunikačními problémy postižené osoby, které nastávají např. u Alzheimerovy nemoci, u lidí upoutaných na invalidní vozík atd.
Inkontinence z přeplnění vzniká z důvodu slabých svalů močového měchýře nebo zablokované močové trubice. Močový měchýř je tak neustále plný a propouští moč. Tento druh inkontinence se objevuje např. u lidí trpících diabetem nebo močovými kameny.
Přechodná inkontinence se vyskytuje po omezenou dobu, např. v důsledku užívání některých léků, při infekci močových cest, omezené pohyblivosti pacienta atd.
Léčba
Močová inkontinence je v současné době dobře léčitelné a většinou vyléčitelné onemocnění. Na léčbě se podílí obvodní lékaři, urologové, gynekologové, urogynekologové a další specialisti. Léčba může probíhat pomocí cvičení, elektrické stimulace, podávání léků, vložení pesaru do pochvy nebo implantátů kolem močové trubice, zavedení katetru, ale také pomocí chirurgického zákroku.
Na posílení svalů pánevního dna pomáhají tzv. Kegelovy cviky. Ty velmi pozitivně ovlivňují stresový druh inkontinence. Důležitá je však správná motivace a spolupráce s pacientem. K cvikům lze využít různé pomůcky, např. vaginální kužely, které se umístí do pochvy a po určitých časových usecích se vyměňují za další kužely s větší hmotností.
Svaly pánevního dna mohou posílit také dávky elektrické stimulace pomocí elektrod umístěných v pochvě nebo konečníku. Pozitivně působí na stresovou i urgentní inkontinenci.
Využít lze také farmakologickou léčbu. K dostání jsou léky utlumující kontrakce měchýře, uvolňující svaly kolem měchýře, posilujiící svaly měchýře a močové trubice.
Další variantou léčby jsou implantáty umístěné do tkání kolem močové trubice. Po umístění takového implantátu dojde k zvětšení objemu tkáně a tím i lepšímu zabránění úniku moče. Implantáty bývají vyrobeny z kolagenu, silikonu nebo např. vlastního tuku pacienta. Jejich použití se musí po čase opakovat, neboť tělo je postupně vylučuje.
Inkontinence z přeplnění se většinou léčí pomocí cévkování. Tato metoda spočívá v zavedení katétru do močového měchýře, odkud ústí do nádoby na odvod moče umístěné na těle pacienta.
Častou formou léčby jsou pesary umístěné v pochvě, kde tlačí proti stěně a tím brání úniku moče. Jejich použití je však pouze provizorní, a to do doby operačního zákroku.
Vysokou úspěšnost léčby zaručují chirurgické zákroky. Ty spočívají většinou v navrácení močového měchýře do původní polohy (poloha močového měchýře se zajistí vláknem připevněným ke svalu, šlache nebo kosti) nebo v implantaci umělého svěrače (svěrač naplněný tekutinou pevně ovíjí močový měchýř). V současné době se stále častěji využívají tzv. miniinvazivní chirurgické metody, které nejsou pro pacienty velkou zátěží.
Prevence
Prevencí močové inkontinence v žádném případě není omezení pitného režimu. V takovém případě totiž koncentrovaná moč dráždí sliznici močového měchýře, následkem čehož můž být větší nutkání močení.
Důležité je také odhodlání k zahájení léčby. Většinau pacientů trpících inkontinencí totiž trápí neoprávněně pocity studu, které jim brání navštívit lékaře. Své problémy se snaží naopak tajit, čímž si prodlužují zhoršenou kvalitu života.
Nejnovější komentáře