Atlas nemocí.cz

Syndrom vyhoření je v poslední době velmi častým jevem, je to ovšem poměrně mladý syndrom. Toto označení se používá zhruba od druhé poloviny dvacátého století. I když je syndrom poměrně nový, příznaky lidi provázejí již velmi dlouho a jsou velmi dobře zámé. Syndrom je vlastně označení pro skupinu nějakých příznaků a vyhoření je zničení. Jde vlastně tak, laicky přeloženo o skupinu příznaků, které člověka ničí. Syndromu vyhoření se může také jinak říkat burnout. S tímto syndromem se můžete setkat prakticky všude. V dneším světě syndrom vyhoření není ničím neobvyklým. Horší ovšem je to, že mnoho lidí toto onemocnění a tento sydrom nechce přiznat a dlouho se tomu brání, nebo dokonce tvrdí, že to tak není, že jsou úplně v pořádku. To si myslí, ovšem není tomu tak. Lidé, kteří tímto syndromem trpí, by měli hned v začátcích začít s tímto syndromem něco dělat, nenechat to jen tak a nenechat to dojít daleko, do extrémních situací. Co vlastně vůbec ten syndrom vyhoření je? Komu se může přihodit? Jaké jsou příznaky?

Syndrom vyhoření se ve většině případů vztahuje k pracovnímu výkonu a na pracovní výkon. Můžeme se s tímto syndromem setkat nejčastěji u lidí, kteří ve svém zaměstnání přichází do styku s lidmi. Například kontaktují lidi, pracují s nimi, komunikují s nimi a podobně. Nejčastější profese, kde se může vyskytovat syndrom vyhoření, jsou lékaři, sestřičky, zdravotnický personál, učitelky, profesorky, prodavačky, telefonní operátoři, manažeři, úředníci v bance, úředníci na různých úřadech, hasiči, policisté a podobně. Samozřejmě není nikde dáno to, že pokud nepracujete s lidmi, vyhne se vám syndrom vyhoření, není tomu vždy tak.

Příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření jak už bylo výše zmíněno, je skupina nějakých příznaků, tyto příznaky značně zasahují do celého života člověka. Syndrom je vždy známkou jakési frustrace v některé oblasti potřeb. Jelikož se to vztahuje povětšinou k pracovnímu výkonu, jde o narušení vlastních představ, naruší vám to například seberealizaci, zabraňuje schopnosti vykonávat určité činnosti, nemáte v práci smysl, podkopává se vlastní sebevědomí, projevuje se to na pracovním výkonu, na celkovém zdraví a podobně.

Jak se pozná syndrom vyhoření?

Člověk, který trpí syndromem vyhoření má řadu problémů. Je sklíčený, uzavřený sám do sebe, vše vidí černě, nic se mu nepodaří, všechno je špatně, nemá smysl se vůbec o něco snažit, vyhýbá se druhým lidem, kolegům, je neochotný, je mu jedno, co se okolo něj děje. Je někdy také vzteklý, utrhuje se na druhé lidi, pošle je někam, občas lže. Pohrdá všemi a vším. Samozřejmě tyto podněty, které nemocný vykazuje, mají negativní vliv na vztahy s kolegy. Kontakt s kolegy omezí na minimum, vyhýbá se klientům, před klienty je neprofesionální, neosobní, cynický. Práci vykonává spíše mechanicky, nepřemýšlí nad ní. Často má také spory na pracovišti, hádá se s kolegy, dělá kolegům naschvály a podobně. Přes týden je člověk velmi nerudný. Vstává již se špatnou náadou, do práce jede s vyloženou a evidentní nechutí, těší se, až vypadne z práce, obvykle nebývá v práci déle, než je nutné. Víkend pro ně obvykle znamená světlý bod. Velmi se tak snižuje pracovní výkon a pro zaměstnavatele často takový člověk není již produktivní, tak jako kdysi.

Na vaše zdraví to má taký jistý vliv. Je to hlavně psychická nestabilita. Nálady se střídají jako na běžícím pásu, většinou jsou to špatné nálady přes týden. Nemocný se uchyluje do svých fantazií, do svých snů. Má různé fóbie, ztrácí svou sebedůvěru, je neustále unavený, vyčerpaný, nervózní. Často takový člověk může začít trpět depresemi, úzkostmi, panickými ataky. Nemocní obvykle dobře nespí, nemůže usnout, když už usne, spánek je nekvalitní a po probuzení nejste vůbec odpočinutí. Nemáte chuť k jídlu, obvykle je to tím, že v práci vás bolí břicho, je vám špatně, máte pocit na zvracení. Vysoký krevní tlak, můžete také trpět víc na nemoci, než ostatní, srdeční arytmie je také možná.

Jak bojovat se syndromem vyhoření

Jak takovou situaci řešit? Hlavně to nepodcenit!! To je strašně důležité, pokud si na sobě všimnete nějakých výše uvedených příznaků, je dobré vyhledat svého praktického lékaře. Ten vás základně vyšetří, zda se nejedná o nějakou nemoc, obvykle jsou, ale výsledky zcela v pořádku. Poté vám doporučí návštěvu psychologa společně s psychiatrem. Psychiatr vás řádně vyšetří, popřípadě vám může předepsat léky na uklidnění, zmírnění obtíží. Dále vás pošle k psychologovi, se kterým budete pravidelně řešit problém. Pokud se syndrom podchytí včas, dá se léčit tak, aniž by, jste ztratili zaměstnání.

Někomu může pomoci také to, že odejde ze zaměstnání a začne se ubírat jiným směrem v pracovním životě. Například zdravotní sestřičky jsou k tomuto náchylné, proto začnou pracovat v jiném oboru. I když je to někdy poměrně těžké, je dobré tuto situaci nějak řešit. Psycholog či psychiatr vám doporučí, co je pro vás nejlepší, rozhodnutí je na vás.

Důležité je, nepodceňovat tento syndrom. V případech, kdy se neléčí, se rozvíjí výše uvedené příznaky. Nemocný se může v práci psychicky zhroutit, může omdlít, dostat hysterický záchvat. Jsou případy, kdy takto nemocný člověk, v přesvědčení, že není jiná cesta, si sáhl na svůj život.