Atlas nemocí.cz

Tuhle nemoc  poprvé zjistili v osmdesátých letech dvacátého století v Americe. Jeho pojmenování znamená zkratku toho, co onemocnění jako takové způsobuje: jedná se o syndrom snížené imunity organismu v důsledku nákazy HIV virem (původně  Acquired Immuue Deficiency Syndrome). Tento vir tak v lidském organismu uměle vyvolává takové symptomy,  které umí oslabit přirozenou obranyschopnost lidského těla. Dochází tak ke značné hrozbě zdraví mnoha dalšími, mezi kterými se mohou objevit i nádorová, onemocněními.

Jestliže se jedná o samotný princip vlivu HIV viru v lidském organismu, tak jeho základ leží v tom, že napadá určitý typ bílých krvinek (tzv. T lymfocytů). V těch se virus zaprvé rozmnožuje, a zadruhé je poté zabíjí. Tím tak ovlivňuje jejich přítomnost v organismu. Jejich nižší koncentrace následně zhoršuje obranyschopnost nakaženého organismu, dochází k selhání imunitního systému, a u postiženého člověka vypukne AIDS.

Za jednu z největších záludností této nemoci se dá především považovat fakt, že HIV pozitivní člověk nemusí několik let vůbec tušit, že je nositelem tohoto onemocnění, protože se prostě u něj neprojevili žádné znepokojující změny ve zdravotním stavu, a nemá ani žádné podezřelé zdravotní potíže. Přirozeně zároveň může během tohoto období své nakažení virem HIV přenést na další osoby. K tomu bohužel i často dojde. Tento časový úsek, kdy se nakažený jedinec cítí úplně zdravý, a myslí si, že se nemusí o své zdraví bát, se nazývá tzv. bezpříznakové nosičství HIV viru. Jedná se o značně rozšířené stádium choroby, během kterého se dá nákaza odhalit jedině pomocí vyšetření na přítomnost HIV viru.

Vše je daleko komplikovanější kvůli tomu, že za pomoci poznatků dnešní medicíny není možné na 100% zjistit, u kterých osob pozitivních na HIV tato nemoc opravdu začne, a kterých se naopak nedotkne. Nedá se přesně ani určit, za jakou dobu se to může stát. Platí obecné pravidlo, že se nesmí pozitivní výsledek testu na výskyt viru nijak zlehčovat.. U převládající majority nakažených dojde totiž k rozvinutí. Obyčejně se uvádí, že tento stav nastane průměrně asi za deset až patnáct let po infikování  HIV virem.

To, že v této situaci není možná přesnější prognóza, je zapříčiněno hlavně tím, že samotný vývoj nemoci záleží na mnoha okolnostech.  Přirozeně do velké míry ovlivňuje, jestli se vir HIV v lidském organismu rozšíří, či nikoliv, jeho kvalitní a především brzy zahájené léčení. Ovšem ani to nezaručuje uzdravení: vývoj onemocnění také záleží na původní úrovni imunity organismu a obecně fyzické zdatnosti, stravovacích zvyků, ale také to, jak nemocný člověk dokáže zvládat stresové situace. Mezi ty se zajisté smíření se s pozitivním výsledkem HIV testu řadí.

Nemilým důsledkem nákazy HIV virem je fakt, že i ta nejmenší choroba následně pro lidské tělo představuje nebezpečné zatížení. Zároveň je velmi důležité, že ani jedinec, který se už dozvěděl, že trpí touto nemocí, si musí i teď dávat velký pozor při kontaktu s dalšími infikovanými osobami.  To, jestli se výskyt HIV viru v organismu vyvine až k chorobě AIDS, může do jisté míry ovlivnit i to, zda u již pozitivního člověka došlo k další nákaze. Tento stav se jmenuje reinfekce. HIV pozitivní lidé by z toho důvodu měli během pohlavního styku s dalším HIV nakaženým myslet na zásady bezpečného pohlavního styku. To znamená, že je stejně důležité chránit před nákazou druhé, tak i samotného již nakaženého jedince.

Jak se virus HIV přenáší

V poslední letech se ví pouze o třech možnostech, jak se HIV virus přenáší. A sice se jedná o:

1) nechráněný pohlavní styk

2) přenos krví (transfuzí nebo sdílením injekčních stříkaček)

3) přenos z těla těhotné ženy na plod

Mezi nejčastější styl nákazy dnes patří pohlavní styk bez použití kondomu, za rizikový se dá považovat i orální sex. To se stává hlavně tehdy, kdy se do kontaktu dostane dutina ústní se spermatem, resp. poševním sekretem. Za vůbec nejrizikovější se označuje nechráněný anální styk, a to především pro pasivního partnera. Nezáleží vůbec na tom, jestli se jedná o ženu či o muže. Přirozeně i klasická vaginální soulož je velmi nebezpečná. Asi nejdůležitější zásadou je, aby každá milenecká dvojice používala při souloži kondom. Různé typy antikoncepce ani tzv. přerušovaná soulož nezabrání nakažením AIDS, či jakoukoliv další pohlavní nemocí

Musíme ještě dodat, že nebezpečí nákazy je mnohonásobně vyšší v situacích, kdy je v roli infikované osoby  muž, než žena. V poševním sekretu se totiž virus HIV objevuje v několikanásobně menším množství, než jak je tomu u spermatu. Mimo to se nebezpečí infikování značně zvyšuje v době, kdy už jeden nebo druhý partner přenáší i další pohlavní nemoc. Zároveň se musí určitá pozornost věnovat všem rankám či oděrkám v místě genitálií. I ty bohužel  vedou k možné nákaze.

Kromě zmíněného přenosu prostřednictvím nechráněného pohlavního styku existuje i možnost nakazit se HIV virem během podání krevní transfuze s infikovanou krví, nebo některým z krevních preparátů. Této varianty se ovšem v současné době člověk nemusí příliš bát. Krev veškerých dárců se totiž na přítomnost viru HIV – u nás už od konce osmdesátých let – testuje.

Přenášení pomocí drobných otevřených ranek se také nepovažuje za moc pravděpodobné: běžně v těchto situacích není koncentrace viru natolik markantní, aby opravdu došlo k nákaze. Podstatnější je spíše používat vlastní holicí potřeby a kartáček na  zuby. Milovníci tetování by si měli pečlivě zkontrolovat, jestli jejich tatér používá sterilní pomůcky. To platí i v případě propichování jakékoliv části těla.

Možný přenos nákazy HIV viru pomocí krve je častější tehdy, kdy drogově závislí jedinci užívají své „nádobíčko“ nitrožilně a sdílejí ho s ostatními. To však platí i pro samotný roztok s drogou. Hlavně na Ukrajině tento styl přenosu představuje největšího šiřitele nemoci AIDS.

Také jsme předeslali, že se dá nakazit virem HIV i v situaci, kdy je HIV pozitivní těhotná žena. K přenosu může dojít třemi způsoby. A sice během těhotenství, následně při porodu, ale rovněž i při kojení miminka! Nutno podotknout, že samotný pozitivní výsledek HIV testu nutně nezaručuje, že dojde k nákaze dítěte. Dnes se dá snížit možné nebezpečí tohoto přenosu asi na třetinu.

V České republice se v dnešní době těhotné ženy na výskyt viru HIV testují automaticky.

Jak se virus HIV nepřenáší

Ačkoliv jsou způsoby, jak k přenosu infekce viru HIV dochází, celkem známé, a to především díky nejrůznějším poučným akcím za poslední léta, i tak se pořád objevují některé báje dotýkající se zdánlivého nebezpečí, jakému se „zdravý“ jedinec během kontaktu s postiženým vystavuje.

I dnes se lidé převážně bojí toho, že se mohou nakazit při normálním styku mezi lidmi: třeba vzduchem během společného čekání u lékaře, podáním ruky a dalšími. Opravdu tady můžeme všechny uklidnit, že tyto obavy jsou zcela bezpředmětné. Objímáním ani přátelským políbením se také nenakazíte. Sice lze někdy ve slinách HIV pozitivního jedince objevit jisté množství viru, za všech okolností bude tak malé, že nebude hrozit žádné nebezpečí. Mimo to se ve slinách vyskytují speciální látky, které tento virus zaručeně zničí. Důkazem toho je fakt, že z dostupných lékařských zpráv do této doby nebyl zjištěn případ, kdy došlo k přenosu infekce takovýmto stylem. Někdy se ovšem uvádí, že tzv. francouzské líbání může znamenat určité riziko kvůli možným rankám v ústech, kterými by se nákaza mohla přenést. Pravděpodobnost, že se to opravdu stane, je velmi nepatrná.

Také vůbec nehrozí žádné riziko, jestliže „zdravý“ jedinec žije s nakaženým ve stejné domácnosti. Když se nají ze společného talíře, či si uvaří čaj v té samé konvici, není žádný důvod se čehokoliv bát

Někdy také lidé pokládají takové otázky, jestli existuje – především během cest po „exotických“ zemích –  možnost nákazy, když je štípne hmyz, který si předtím pochutnával na krvi člověka pozitivního na vir HIV. Takové starosti můžeme považovat také za naprosto liché. Důkazem v tomto případě je i fakt, že v Africe, která představuje kontinent s nejvyšší přítomností jak této choroby, tak i hmyzu, jenž by ji mohl případně přenášet, do této doby nebyl odhalen jediný případ, kdy by se něco takového skutečně stalo. Mimo to se vědecky potvrdila domněnka, že virus HIV nemá tu schopnost, aby se rozmnožoval v těle hmyzu.

Platí tak, že HIV virus není ani trochu imunní proti běžným vlivům prostředí, protože zaniká takřka ihned po zaschnutí krve nebo sekretů, ve kterých je přítomen, ale také jej zaručeně zničí  teploty, které přesahují 60°C. Dále, již zmíněné složky, které obsahují sliny, je ničí i běžné desinfekční prostředky.