Atlas nemocí.cz

Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje a postupně poškozuje především klouby, někdy však i ostatní orgány. Onemocnění se vyskytuje celkem často (přibližně u 1% populace), a to v poměrně mladém věku (od 20. roku života). Dokáže nejen snížit kvalitu života, ale také ho o 6 až 7 let zkrátit.

Na vzniku onemocnění se podílí zvýšená námaha, nadváha, kouření, vliv prostředí (strava, bakterie), dědičnost, ale také například hladina hormonů v těle. Častěji bývají postiženy ženy, a to v poměru 2–3:1. Revmatoidní artritida se může vyskytnout také u dětí. V takovém případě jde o tzv. juvenilní artritidu. Ta mývá často vážnější následky než artritida u dospělých osob, protože u dětí se vážně narušuje proces růstu.

Příznaky

Mezi příznaky revmatoidní artritidy patří:

• únava
• úbytek na váze
• slabost
• ztráta chuti k jídlu
• zvýšená teplota
• ztuhlost a otoky kloubů
• bolestivost
• poruchy hybnosti kloubů
• deformace kloubů
• bledost a horkost kůže v okolí kloubů
• podkožní revmatoidní uzlíky
• záněty osrdečníku
• oční záněty
• nervová poškození
• anemie

Onemocnění se může ohlásit bouřlivě, ale také zpozvolna. Většinou se střídá období klidu s obdobím zhoršení. Člověk trpící revmatoidní artritidou se musí smířit s omezenou pohyblivostí, bolestivostí a dlouhodobou léčbou, která ho často nedokáže zachránit před invaliditou.

Jak už bylo řečeno, revmatoidní artritida může napadat i jiné orgány, např. plíce, srdce, kůži, cévy, nervy nebo oči.

Příčiny

Příčinou vzniku revmatoidní artritidy je špatná funkce imunitního systému. Ten totiž poškozuje vlastní tkáně, ve kterých následně vzniká chronický zánět. Tuto poruchu nazýváme autoimunitní.

Zdravý kloub je tvořen chrupavkou, vazivem a šlachami, které umožňují jeho pohyb. V případě poškození kloubu se organismus snaží zničenou chrupavku opravit, tu však neumí vytvořit. Vytvoří pouze vazivo, jehož nadměrné množství následně kloub deformuje.

Příčina vzniku autoimunitní reakce organismu není dosud známá. Proto je těžké revmatoidní artritidě předcházet. Z hlediska prevence je tak důležité včasné odhalení nemoci a zahájení léčby a také spolupráce pacientů s lékaři.

Léčba

Léčba spočívá v podávání léků na potlačení bolesti a zmírnění zánětu (nesteroidní antiflogistika, kortikosteriody), léků na zpomalení onemocnění a také v dodržování klidových opatření a správné rehabilitaci.

V některých případech lze léčbu obohatit o lázeňské procedury, které mohou příznaky onemocnění zmírnit. Lázeňská léčba však není vhodná pro všechny pacienty trpící revmatoidní artritidou. O jejím zařazení vždy rozhoduje lékař. Může se totiž stát, že některé formy revmatoidní artritidy mohou lázeňské procedury ještě zhoršit.

Význam pravidelné rehabilitace spočívá v udržení požadované pohyblivosti postižených kloubů a zabránění jejich ochabnutí a zatuhnutí.

V pokročilém stádiu revmatoidní artritidy přichází na řadu chirurgická léčba. Při ní se poškozený kloub nahradí umělým implantátem (tzv. endoprotézou). Tento implantát lze uplatnit u kloubu kyčelního, kolenního, ramenního, loketního, zápěstního i prstového.

Novinkou v léčbě revmatoidní artritidy je tzv. biologická léčba. Ta spočívá v podávání léků tlumících určité pochody imunitního systému. Biologická léčba je v současnosti nejúspěšnější léčebnou metody, avšak je velmi drahá. Ne každý pacient je také pro biologickou léčbu vhodný.

V současné době nelze revmatoidní artritidu zcela vyléčit. Léčba se tak zaměřuje na zmírnění doprovodných projevů a na zpomalení onemocnění.

Komplikace

Častou komplikací revmatoidní artritidy je tzv. ankylóza. To je stav, při kterém kloub ztratil svoji funkci a pacient se tak stává invalidním. Další komplikací může být zánět šlach a kloubního pouzdra, což může mít za následek deformitu kloubu.

Revmatoidní artritida však nepostihuje pouze klouby, ale také např. kůži, cévy, nervy, srdce, plíce, oči. Komplikací revmatoidní artritidy tak může být také např. myokarditida, plicní fibróza, zánět rohovky nebo spojivky, revmatoidní uzlíky nebo vznik anémie.