Tenisový loket či jednoduše zánět šlach. V naprosté většině situací i na stránkách velké části diskusních fór, které se tomuto onemocnění věnovaly a věnují si obvykle vystačíme s těmito dvěma výrazy. I z toho důvodu tak již k našemu prostředí pomalu patří určitá nevědomost týkající se skutečné povahy této nemoci, a především faktu, že zánětů šlach může existovat hned několik. Jako bychom si vystačili jenom s informací, zda k zánětu došlo následkem sportu nebo nekonečného vysedávání u počítače.
Ve skutečnosti se však od sebe konkrétní případy zánětů šlach mohou v mnoha důležitých ohledech poměrně výrazně lišit. A to už z toho důvodu, že současná medicína hovoří přinejmenším o čtyřech základních druzích: zánět šlach může být hnisavý stejně jako revmatický, může však jít také o legendární tenisový loket, či tzv. tendovaginitis stenosans, s nímž se však častěji setkáme pod laickým názvem lupavý prst.
Jako hnisavý zánět šlach označujeme takovou variantu tohoto onemocnění, která konkrétní šlachu postihuje takříkajíc zprostředkovaně, a to z toho důvodu, že k problémům s postiženým místem dochází v důsledku napadení lidského těla bakteriemi, které se do dané šlachy dostávají až spolu s přesunem z jeho jiné části. Za hnisavý zánět jsou přitom zodpovědné tzv. pyrogenní bakterie, které nejprve způsobují traumatické procesy v jiných oblastech, aby se do šlach, v nichž dochází k zánětu dostaly až jejich postupným šířením. Jednotlivé případy přitom spojuje skutečnost, že jde o poměrně nebezpečnou formu této nemoci, která – pokud nedojde k zastavení dalšího postupu pyrogenních bakterií – může nakonec skončit dokonce až odumření napadené šlachy.
Tzv. revmatický zánět šlach se pak o jeho hnisavé formy liší mimo jiné právě mechanismem jeho vzniku. V tomto případě je totiž zánět výsledkem působení jiné skupiny bakterií, kterou jsou zde streptokoky. Nákaza těmito bakteriemi v některých aspektech může silně připomínat onemocnění artritidou revmatického původu, která se jako taková v lidském těle zpravidla týká především větších kloubů. Typickým výsledkem revmatického zánětu šlach proto bývá zejména nepříjemné postižení kloubů, které jsou jednak značně zduřelé, ale především s nimi není možné pořádně hýbat: každý drobnější pohyb s sebou totiž samozřejmě přináší velkou bolest.
Tenisový loket zřejmě netřeba šířeji představovat: nakonec i proto, že se mu podrobněji věnujeme na jiném místě. Jde tedy o takovou formu zánětu šlach, který postihuje oblast předloktí na jeho přední straně. Ačkoliv jeho „lidový“ název – pokud bychom chtěli být skutečně přesní, měli bychom o něm hovořit jako o tzv. tendovaginitis crepitans – poměrně jednoznačně odkazuje ke sportu jako způsobu, jak si jej přivodit, ve skutečnosti je celá věc o něco složitější. Velká část pacientů, která se s tenisovým loktem v současné době potýká totiž patří spíše mezi ty, kdo jsou v zaměstnání nuceni opakovat několik pohybů pořád dokola, a to aniž by měli možnost nechat namáhané svaly pořádně „vydechnout“. V minulosti proto tenisovým loktem hojně trpěly například dělnice v textilních závodech. K nim pak o něco později přibyly rovněž armády bílých límečků, kteří to mají s monotónností pohybu v kanceláři mnohdy až překvapivě podobné.
Výše zmíněný lupavý prst, jak překvapí asi jen málokoho, se nejčastěji týká zánětu prstů na rukou, a to zejména pak palce. Charakteristická je pro lupavý prst zejména skutečnost, že zánět na tomto místě vede k tomu, palcem nemůžeme pohybovat tak jako doposud, ale místo toho jen velice trhavým způsobem.
Nejnovější komentáře