Plané neštovice nepředstavují nebezpečnou hrozbu jen pro malé dětí, ale stejně tak i pro těhotné ženy. To v případě, že onemocnění dosud neprodělaly, a zároveň za sebou nemají očkování.
Pokud nastávající maminka sama onemocní planými neštovicemi v průběhu první poloviny těhotenství, nelze u jejího plodu vyloučit možnost rozvoje tzv. kongenitální varicelly, choroby vedoucí k celé řadě nepříjemných zdravotních následků. Toto riziko však není z nejvyšších.
Došlo-li totiž k nákaze a následnému rozvoji příznaků během prvního trimestru těhotenství, pohybuje se riziko, že možných vývojových vad kolem půl až jednoho procenta. Toto číslo se však spolu s postupujícím trvání těhotenství zvyšuje: v rozmezí třináctého až dvacátého týdnu tak již toto riziko zahrnuje zhruba dvě procenta případů.
Co se potom týče konkrétních obrysů možného ohrožení, jde jednak o zjizvení kůže, ale především o závažnější komplikace typu poškození zraku, mentálního postižení, či poškození svalů a kostí, jakož i přímé deformace končetin. Kongenitální varicella však stejně tak zvyšuje riziko potratu a dokonce úmrtí plodu v děloze, případně s sebou také může nést výrazné zpomalení růstu celého plodu.
O něco lepší situace v tomto směru nastává spolu s příchodem druhé poloviny těhotenství. Virus se totiž následně přenáší již jen během samotného porodu: přes stěnu placenty může proniknout jen ve velice vzácných případech. Ohrožen nemocí tak může být jen nepřímým způsobem, a to skrze případný těžkým průběh onemocnění u matky.
Kromě toho, že v průběhu této fáze již nehrozí riziko zmíněných vývojových vad, navíc plod v případě, že matka skutečně onemocní, naopak jejím prostřednictvím získá proti planým neštovicím účinné protilátky. Přesto však i zde existují některé důvody k obavám.
Pokud se totiž planými neštovicemi matka nakazí krátce před porodem, a to konkrétně v rozmezí zhruba pěti dnů před jeho počátkem, až do třetího dne po porodu. Tehdy totiž již její tělo není schopné v dostatečném množství vytvořit nezbytné protilátky, jež by následně mohla předat dítěti.
Následkem toho se zde proto až v sedmnácti procentech případů dítě narodí již nakažené, přičemž proti dalšímu vývoji příznaků není jakkoliv chráněno. Jde o skutečně vážný zdravotní problém. Smutným dokladem je pak skutečnost, že až u jednoho z dvaceti nakažených novorozeňat toto onemocnění končí smrtí.
Na závěr se ještě alespoň stručně zmiňme o možnostech a průběhu léčby planých neštovic právě v případech, kdy k jejich výskytu dojde u těhotné ženy. Samozřejmě zde platí, že každá těhotná žena by v situaci podezření na nákazu, či jednoznačného propuknutí nemoci měla okamžitě kontaktovat lékaře. Termín kontaktovat zde užíváme záměrně: vzhledem k tomu že je velice snadné neštovicemi nakazit jiné těhotné ženy, je proto nezbytně nutné si čas vyšetření nejprve domluvit – jedině tak totiž zabráníme možnému dalšímu šíření nemoci v čekárně lékaře.
Co se týče samotného zákroku lékaře, jednou z důležitých možností, ovšem pouze bezprostředně po samotném nakažení (!), je aplikace tzv. hyperimunního globulinu ve formě injekce. Jde o látku, jejíž součástí je vysoké množství protilátek. Následkem toho dojde nejen k podstatnému snížení rizika výskytu vývojových vad, ale stejně tak výraznému omezení intenzity příznaků samotného onemocnění. V opačném případě, tedy pokud se nepodařilo zavčas podat injekci, může nastoupit léčba antivirotiky, která zabraňuje rozvoji závažnějších komplikací.
Nejnovější komentáře