Pokud je mononukleóza něčím skutečně pověstná, pak jsou to její příznaky. A to paradoxně z toho důvodu, že jsou velice snadno zaměnitelné. I mnohý lékař totiž mononukleózu v její prvotní fázi diagnostikuje coby angínu, případně chřipku. Spolu s líbáním, jakožto veřejně nejčastěji skloňovaným způsobem jejího přenosu, tak silná únava, horečky či bolesti v krku, představují základní kameny její lidové mytologie. Není divu, že mononukleózu obklopuje houšť zaručených rad, varování a především nejasností. Na následujících řádcích se proto pokusíme rozplést ty nejrozšířenější z nich.
Prvním okruhem, v němž se běžně můžeme setkat s protichůdnými tvrzeními je otázka možné prevence tohoto onemocnění. Protože je v některých případech skutečně velice nesnadné mononukleózu odhalit, panuje mezi mnoha lidmi přesvědčení, že podobně záhadné jsou i způsoby, kterými se onemocnění lze vyhnout. Někteří proto na oko znuděně nad celým problémem mávají rukou, a posílají „ohrožené“ na očkování. Druzí oproti tomu varují, že mononukleózy se dosud není možné vyvarovat.
Jak už tomu tak bývá, pravda je někde uprostřed. Ve skutečnosti totiž žádné očkování proti mononukleóze neexistuje. Zároveň ale platí, že ačkoliv dnes nenajdeme ani jakýkoliv soubor zaručených preventivních opatření, který by byl ušit na míru právě mononukleóze, nejsme v otázkách její prevence úplně bezradní. Pokud se totiž budeme držet zásad zdravé výživy, budeme své tělo udržovat v dobré kondici a dbát na zažitá pravidla osobní hygieny, podaří se nám riziko onemocnění snížit.
Druhou neméně rozšířenou pověrou s kterou se stále můžeme setkat v diskusních fórech věnovaných mononukleóze je potom mlhavé přesvědčení, že zažité tvrzení o tom, že onemocnět mononukleózou je možné jenom jednou za život, již neplatí. Jde o nejistotu z podobného soudku, jako jsou obavy týkající se nebezpečí v podobě nahnilého ovoce a zeleniny. Mají se napadená místa vykrajovat? Nebo se plíseň již stihla rozšířit všude?
V tomto směru můžeme jednoznačně potvrdit, že opravdu k žádné změně nedošlo. I nadále tak platí, že každý, kdo již v minulosti mononukleózu prodělal, nemá žádný důvod k pochybnostem. Pokud tedy bude viru někdy v budoucnu opět vystaven, tak jediné, co může očekávat, je následné vytvoření dalších protilátek.
Se získáním imunity tímto způsobem však souvisí ještě trochu jiná obtíž. Někteří „zkušení“ pacienti, kteří již problémy s mononukleózou poznali na vlastní kůži, totiž kromě toho tvrdí, že proděláním onemocnění je problém mononukleózy vyřešen jednou provždy, a nemocí se tak takový člověk již v budoucnu vůbec zabývat nemusí. Omyl. Měl by, a to především kvůli ohledům vůči lidem v jeho okolí. Skutečnost, že virus již není nebezpečný pro něj totiž neznamená, že takový člověk nemůže být nebezpečný ostatním. Nepříjemnou vlastností viru zodpovědného za rozvoj mononukleózy je totiž to, že že i po úspěšném překonání nemoci tento zůstává v lidském těle, a to dokonce navždy! Ačkoliv je po většinu této doby v neaktivní formě, může se prakticky kdykoliv opětovně aktivovat, a skrze sliny se rozšířit dál. A to aniž by jeho „původní“ nositel musel cokoliv zpozorovat.
Moje zkušenost s mnn je osobní, a proto myslím že pomohou i moje zkušenosti s léčbou této nemoci. Moje únava byla hrozná, usínal jsem v práci, neušel jsem bez zastávky ani 300m. Po oznámení lékaře o mnn jsem začal brát Silymarin AL50, vitaminové komplety (Centrum) a 500 mg vitaminu C denně, a snažím se nejíst smažené – to je utrpení, nepít kávu(turka), jíst pokud možno dietně.