V případě roztroušené sklerózy není jednoduché pořízení ani s možnostmi její diagnostiky. Vzhledem k tomu, že v současné době nejsou k dispozici plně spolehlivé metody testování, které by přítomnost nemoci jednoznačně potvrdily či vyvrátily, nezbývá pacientům než podstoupit vyšetření na prakticky téměř veškerá onemocnění, jež provází příznaky podobné právě roztroušené skleróze. Jejich důkladný popis tak představuje klíčovou součást diagnostiky sklerózy. Dříve, než se proto s naším podezřením vypravíme k lékaři, bychom si vždy měli najít čas na důkladné zhodnocení dosavadního průběhu a trvání zdravotních obtíží.
K fundovanému stanovení vlastní diagnózy se obvykle vychází z výsledků některé ze čtyř běžně užívaných metod vyšetření.
Jednak jde o vyšetření tzv. magnetickou rezonancí, k němuž slouží speciální přístroj, jehož hlavní součástí je dlouhý a poměrně úzký tunel, do nějž se pacient musí nasoukat. Nečekejte uvnitř příliš prostoru, pohyb je v tunelu možný jen ve velice omezeném rozsahu. Výhodou vyšetření magnetickou rezonancí je mimo jiné i to, že s sebou nenese nutnost vyzařování rentgenových paprsků.
Daní za trojrozměrné zachycení obrazu těla pacienta je určité nepohodlí spojené s celou procedurou. Konkrétně tato metoda umožňuje barevné určení těch míst v oblasti centrální nervové soustavy, kde došlo ke změnám – především ve formě zánětu – jež mohou souviset právě s propuknutím roztroušené sklerózy. Ani magnetická rezonance však neumožňuje v daném případě toto onemocnění jednoznačně potvrdit.
Druhou možností je potom vyšetření počítačovou tomografií, jehož předností velice nízká úroveň radiačního záření, jemuž je pacient vystaven po dobu provádění úkonu. Kromě toho tomografie umožňuje získat záběry také měkkých tkání, kde potenciální přítomnost tumorů nelze odhalit prostým vyšetřením rentgenem. Jde tedy o účinný způsob, jak propojit výhody účinků rentgenového záření s jejich počítačovým zpracováním. Počítačová tomografie tak dokáže získat řezy orgány či celým tělem v úhlech, které jsou z hlediska jiných technik jen obtížně představitelné.
Jinou možností vyšetření s podezřením na výskyt roztroušené sklerózy je potom technika tzv. evokovaných potenciálů, během níž lékař zaznamenává reakce mozku na vystavení některým specifickým podnětům. Jde v podstatě pouze o orientační zjištění, které je nutno potvrdit i jiným způsobem – samo o sobě plnou jistotu neposkytuje.
Účelem tohoto v řádu desítek minut trvajícího vyšetření je pak průzkum způsobu, kterým se podněty dostávají do mozkové kůry. K tomu slouží promítání postupně se proměňující šachovnice, k němuž se následně přidává vysílání zvuků skrz speciální sluchátka. Pacient má během vyšetření nasazeno několik elektrod jak na hlavě, tak kolem zápěstí či nohou, které umožňují patřičně otestovat vnímání bolesti.
Jako tzv. lumbální punkci dále označujeme vyšetření, jež se soustředí na proměnu složení mozkomíšního moku. Lékaře zde přitom zajímá koncentrace proteinů, plazmocytů, lymfocytů či gama-globulinů.
Celkovým výsledkem série všech provedených vyšetření je v případě skutečného nálezu roztroušené sklerózy rovněž určení stádia, v němž se onemocnění momentálně nachází. V praxi zřejmě vůbec nejčastěji jde o počáteční stádium, které označujeme jako tzv. remitentní-relabující. To obvykle přetrvává po období několika let, přičemž po prodělaných epizodách může skončit jak částečným, tak v některých případech i úplným odezněním obtíží.
Obecně přitom samozřejmě můžeme říci, že s klesajícím počtem ataků a jejich snižující se intenzitou se zvyšuje šance na optimističtější prognózu do budoucna.
Nejnovější komentáře